Jan Blažej Santini Aichl


Původ rodiny Santiniů


Jan Blažej Santini Aichl se narodil 3.února 1677 v Praze jako nejstarší syn kamenického mistra Santina Aichla. I jeho otec se již narodil v Čechách, a tak nejbližší rodinný příslušník, který ho spojoval s Itálií, byl jeho děd Antonín Aichl, který pocházel z městečka Roveredo (německy "Aichel") poblíž Lugánského jezera, odkud přišel v první polovině třicátých let sedmnáctého století do Prahy. V Praze se oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně a spolu s ní žil jako zedník na Malé Straně a posléze ve Vlašské ulici na Starém Městě. Janův děd se podílel mimo jiné na stavbě středního traktu Pražského hradu.


Rodiče


Otec Jana Santiniho Santin Aichl se rovněž vyučil kamenictví a byl mnohem úspěšnější než jeho předek . Oženil se s Pražankou Alžbětou Thimovou a roku 1680 získal měšťanské právo. V roce 1685 potom zakoupil dům U Tří hvězd v Praze na Pohořelci. Jako kameník se podílel na mnoha významných pražských stavbách, jako například na projektech burgundského architekta Jeana Baptisty Matheyho (křižovnický kostel sv. Františka nebo arcibiskupský seminář), na gigantickém Černínském paláci architekta Carattiho a zhotovil epitaf hraběte Černína v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta. Zemřel jako padesátiletý , přičemž po sobě zanechal tři děti (Jana Blažeje, Alžbětu a Františka).


Rodina


Se svou první ženou Veronikou Alžbětou měl čtyři děti. Všichni tři synové zemřeli jako děti a v roce 1720 je následovala i jejich matka. Z tohoto manželství měl tedy jen dceru Annu Veroniku. Po smrti své první choti se Santini oženil s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, a tak se z něho stal šlechtic. S ní měl dceru Janu Ludmilu a syna Jana Ignáce Rochuse a jejich kmotry byli stejně jako v případě dětí z prvního manželství Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.


Kariéra


Jan Blažej Santini Aichl byl pravděpodobně chromý a díky této fyzické vadě se na rozdíl od svého bratra Františka nevyučil kameníkem, ale vystudoval malířství v dílně císařského a královského malíře Kristiána Schrödera , s jehož dcerou Veronikou Alžbětou se po jeho smrti oženil. Santiniho kariéra má podobný spád jako kariéra J.B. Matheyho, který se také původně vyučil malířem, ale potom se stal věhlasným architektem. Santini se později dokonce stal jakýmsi Matheyho pokračovatelem, protože po jeho smrti na sebe bral nejen jeho nedokončené zakázky, ale také jeho okruh stavebníků a Matheyovi se blížil rovněž po stránce stylové. Již od počátků své tvorby byl Jan Santini velice štědře finančně odměňován za svá díla a to bylo v jeho době poměrně ojedinělé. Svému bratrovi, kameníkovi Františkovi pomáhal zadáváním zakázek na svých realizacích nebo tím, že ho doporučoval ostatním architektům. Proto se František Santini podílel jako kameník na stavbě kostela Zjevení Páně ve Smiřicích, projektované Krištofem Dientzenhoferem roku 1707, nebo na Janově rekonstrukci cisterciáckého klášterního chrámu v Sedlci a také na mnoha jiných stavbách. Roku 1705 dostal Jan Blažej Santini Aichl měšťanské právo. V té době byl už umělec velice majetný, to dokazuje také koupě Valkounského domu v dnešní Nerudově ulici za 3000 zlatých a o rok později také sousedního domu U Zlaté číše. Santini byl velice bohatý, o čemž svědčí i skutečnost, že jeho pozůstalost tvořila řada dlužních úpisů české aristokracie a také nezanedbatelných 25000 zlatých. O tom, že se stal velice významnou a uznávanou osobností, vypovídá i fakt, že byl v roce 1723 Janem Josefem ze Schwalbenfeldu nazván jako "vysoce urozený a uměním oplývající Jan Santini Aichl měšťan a architekt Královského Menšího Města pražského". Bohužel umělec zemřel poměrně mladý ve věku 47 let 7. prosince 1723, a proto zůstalo mnoho jeho děl nedokončeno.

Zpět na obsah