Dobové souvislosti Santiniho tvorby

Pro specifikaci Santiniho tvorby je nutno si uvědomit, že žil v době silně ovlivněné dopady bitvy na Bílé hoře (1620) a třicetileté války. Důsledkem těchto událostí byl úbytek inteligence v Čechách, vzrůstající vliv šlechty a také příliv obyvatel cizí národnosti, kteří byli za své zásluhy panovníkem velmi velkoryse odměňováni pozemky a majetkem zabraným nepohodlným a příliš odbojným českým stavům. Kromě nich do Čech přicházeli také příslušníci protireformačních řádů .
Již v průběhu 2. poloviny 17. století se začínala proti této destrukci poměrů projevovat reakce v řadách původní české šlechty a předhusitských klášterů, demonstrovaná jako zemský patriotismus historizujícími formami, a to především v umění. Pozornost vlastenců se upírala zejména na dobu vlády Karla IV. , a proto není nikterak ohromujícím faktem, že opati stojící v čele cisterciáckých, premonstrátských a benediktýnských klášterů ze 12. a 13. století požadovali programově při rekonstrukcích konventních chrámů a budov gotizující formy jako připomenutí jejich minulé slávy.
Gotizující barok v architektonické podobě dosáhl hlavně díky Santinimu a posléze jeho následovníků Kaňky, Broggia a Schora umělecky nejvyzrálejší podoby, která byla ovšem podtržena sochařstvím, malířstvím a uměleckým řemeslem. Vedle výtvarného umění se gotizující barok prosadil také v hudbě a literatuře. Autoři literárních děl se snažili svým historiografickým dílem vyvrátit pokusy o ztotožnění češství s rebelií, a to poukazem na slavnou katolickou minulost národa v době předhusitské. Literatura oslavovala a oživovala památku českých světců. Vyvrcholením tohoto úsilí bylo v letech 1721 a 1729 blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého jako výrazného symbolu českého pobělohorského katolicismu spojujícího dobu barokní a předhusitskou.

Síla gotiky

Období před vstupem Santiniho do architektury se vyznačovalo nejen politickou a duchovní nervozitou, ale také ojedinělým slohovým vývojem. Architektura a umění celkově bylo silně ovlivněno dvorským uměním Karla IV. a Václava IV. a také o sto let později následující jagellonskou gotikou . Gotika měla v Čechách velmi hlubokou tradici, a co se týče církevních sakrálních staveb , byla dokonce považována za jediný vhodný sloh. To mělo za následek opoždění renesance na území Čech a Moravy a také fakt, že se v podstatě rozvíjela v podobě modifikované gotickým odkazem. Pro poměrně krátkou dobu trvání renesance v Čechách se také můžeme setkat s myšlenkou , že české barokní chrámy působí goticky a gotické kostely mají barokní ráz.
Stavitelovo ovlivnění gotikou se dá vysvětlit tím, že vyrůstal ve stínu katedrály sv. Víta, na jejíž výstavbě se podílel jeho otec, a také tím, že jeho první zakázkou byla rekonstrukce gotického kostela stojícího nedaleko famózního barokního chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Jeho projekční myšlení bylo tedy od počátku ovlivněno ze strany tří sakrálních staveb české gotiky, v Sedlci, v Kutné Hoře a na Pražském hradě, a také italskými díly stavitelů Borrominiho a Guariniho, která byla jakousi barokní aktualizací gotiky. Pro Santiniho byla hlavním zdrojem inspirace katedrální gotika a až potom morfologická složka. Gotizující detail jeho staveb nepoužívá jen pozdně gotické vzory, ale hlavně vzory vrcholné gotiky a v této souvislosti byl jeho vzorem architekt Petr Parléř, spoluautor katedrály sv. Víta na Pražském hradě.
Téměř polovinu ze Santiniho děl tvoří přestavby, takže se vlastně u každé druhé realizace vyrovnával s již existujícím prostorem a hmotou původní stavby. Mimo to lze rovněž konstatovat, že řada jeho novostaveb také nevznikla na zelené louce, ale v těsném sepětí s historickou architekturou. Například některé partie komplexu budov cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou byly sice postaveny jako novostavby, ale byly tak hluboce svázány se staršími budovami, že ty zákonitě musely ovlivňovat jejich vzhled. Santini byl ve světě architektury zcela ojedinělý především rozsahem svých přestaveb a také neustálou konfrontací s ostatními autory , která spoluvytvářela jeho styl.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci

Santiniho prvotinou byla rekonstrukce konventního chrámu Nanebevzetí Panny Marie při cisterciáckém klášteře v Sedlci u Kutné Hory roku 1703. Toto dílo odhaluje genezi umělcova slohu, a tedy také českého gotizujícího baroku celkově. Investor, opat Jindřich Snopek , si nejprve najal na rekonstrukci objektu pražského stavitele Pavla Ignáce Bayera. Z Bayerova příspěvku do rekonstrukce však nevychází zhola nic převratného, protože obvodový plášť jen restauroval, aby dodržel podmínku investora obnovit původní chrám a nenahrazovat jej novostavbou, a uvnitř začal stavět barokně.
Jakmile se na scéně objevil Santini, nastal obrat, neboť na rozdíl od Bayera, jehož práce byla téměř naprosto řízena investorem, Santini ovlivňoval opata Snopka ve směru své ideje a oba spolu vedli o stavbě dialog. Architektova koncepce gotizujícího baroku v Sedlci se vyvíjela postupně. Hrubá stavba s klenbou byla dokončena již v roce 1705, ale morfologicky nejzávažnější část, západní portikus, byla postavena až v roce 1708.
Tato realizace tehdy šestadvacetiletého architekta ukazuje zdroje jeho tvůrčí inspirace. Především v užití gotizujícího čtyřlistu ve štítě západního průčelí, což znamená na místě, kde ho gotika nikdy neužívala, ukazuje na přímou souvislost s návrhem fasády milánského dómu od jednoho z jeho italských vzorů, Francesca Borrominiho, jehož tvorbou se Santini zabýval v mládí během své studijní cesty do Itálie. Také motiv tří baldachýnů na portiku je vysloveně italský a nelze ho najít u žádného jiného architekta severně od Itálie.

Kaple svané Anny v Panenských Břežanech

Po dokončení hrubé stavby v Sedlci byl Santini požádán abatyší kláštera benediktinek u sv. Jiří aby projektoval kapli sv. Anny v Panenských Břežanech. Výstavba probíhala v letech 1705-1707 a stavba byla považována za normální barokní dílo, ale i tady se nalézá gotizující element, i když ve skrytější a baroknější formě.
Z vnějšku na prostřední části stěn jsou umístěny nakoso postavené lezény, které připomínají trojhranné cisterciácké opěráky, a také lezény s pásovou rustikou, které připomínají opěrné pilíře. Gotizující je i expresní žebrová výzdoba vně tamburu kopule. Gotizující princip je také obsažen v interiéru. Svislice sloupů a pilastrů přecházejí gotizujícím způsobem nepřerušovaně do klenebních pásů a šambrán tamburových oken. Kruhové římsy tamburu jsou vlastně gotizujícími svorníky.
Celá stavba má půdorys ve tvaru rovnostranného trojúhelníku s odříznutými rohy a konkávně projmutými stěnami, o kterém pravděpodobně rozhodlo zasvěcení sv. Anně Samotřetí. Tuto tříosou dispozici autor posléze často používal. Příkladem toho jsou stavby jako kaple sv. Václava a Vojtěcha v Ostrově u Stříbra , u zámku v Chlumci nad Cidlinou a u zaniklé piaristické koleje u zámeckého kostela v Rychnově nad Kněžnou. Tupé hroty trojúhelné dispozice plní funkci opěrných pilířů , jsou ale ve skutečnosti duté, protože obsahují prostory předsíně a točitých schodišť na empoře.

Hřbitovní kaple Všech svatých v Sedlci

K raným umělcovým rekonstrukcím patří též obnova hřbitovní kaple Všech svatých v sousedství klášterního chrámu v Sedlci. Santini se zde nesnažil příliš změnit podobu stavby, jen citlivě restauroval toto vytříbené gotické dílo. Na exteriéru se , vyjma přidaného sanktusníku, zastřešení věží a štítu mezi nimi, nezměnilo již nic. Interiér horního patra zůstal také gotický, ale spodní kostnice, s barokně přetvořenými hvězdicovými a krouženými žebrovými klenbami, odvozenými z kutnohorské sv. Barbory, a s důmyslnou instalací množství kosterních pozůstatků se stala baštou autorových schopností, které běžného smrtelníka přímo ohromují.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáru nad Sázavou

V průběhu přestavby konventního chrámu v Sedlci a stavby kaple sv. Anny v Panenských Břežanech se utvářel Santiniho osobitý styl a také jeho pověst fenomenálního architekta. Právě v této době se na doporučení opata Snopka dostává umělec spolu se svým spolupracovníkem M. V. Jäcklem do Žďáru nad Sázavou, kde se seznamuje s opatem cisterciáckého kláštera Václavem Vejmluvou. Ten velmi záhy poznal, že Santini je ten jediný, kdo je schopen hmotně zrealizovat jeho složité ideové programy a zájmy a že jeho romantické myšlení nalezne v Santiniho realizacích adekvátní architektonické ztvárnění. Vejmluva se stal architektovým nejvýznamnějším mecenášem, investorem, ideovým inspirátorem a v podstatě i jeho přítelem.
První úkol od opata Vejmluvy byla rekonstrukce klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie z 2. poloviny 13. století, z části již obnoveného koncem 17. století. Jelikož práce ve Žďáru následovaly po dokončení chrámu v Sedlci, tak zde můžeme spatřit téměř identický postup. Santini měl výhodu v tom, že budova nebyla moc zdevastovaná. Nejprve se proto omezil jen na přeštukování klenebních konstrukcí klasické gotiky a restaurování interiéru studniční kaple, jediné celistvě dochované části původní křížové klenby. Až v roce 1710 vytvořil scénicky koncipované varhanní empory a zpěvácké tribuny, vsunuté do ramen portiku. Santini i tady ve Žďáru stejně jako v Sedlci gotickou architekturu nejprve spíše rekonstruoval a teprve potom do ní zasahoval řešením s vyhraněným charakterem gotizujícího baroku.

Urbanistické projekty

Santini měl kromě jiného také ohromný urbanizační talent, o čemž svědčí projekty jako poutní kostel P. Marie s proboštstvím plaských cisterciáků v Mariánském Týnci z roku 1711 a o dva roky mladší návrh poutního chrámu Narození Panny Marie s letní rezidencí zábrdovických premonstrátů ve Křtinách. V obou těchto případech kříží hlavní hloubkovou osu symetrie s kostelem, rezidencí, eventuálně zahradou, příčná osa ambitů.
V této době také Santini vytvořil urbanizační řešení zámeckého areálu v Rychnově nad Kněžnou, kde v letech 1712-1715 přestavěl gotický kostel tak, že mu předložil šikmo postavené průčelí z důvodu podřízení ose zámku. Na tuto osu pak k presbytáři chrámu připojil dnes nezachovanou piaristickou kolej na symbolickém půdorysu rovnostranného trojúhelníka s odříznutými rohy. I tady vznikla doplněním spojovacích chodeb mezi zámkem a kostelem příčná osa symetrie.
Další vrcholnou ukázkou urbanizačních schopností Santiniho byla přestavba zámku a kostela v lažanském Manětíně. Hloubková osa symetrie začíná na náměstí terasou se sousoším Nejsvětější Trojice uprostřed, pokračuje zámkem na zahradní terasu, poté vede mostem přes manětínský potok a končí pivovarem.

Kostely v Kladrubech a v Želivě

Po Sedlci a Žďáru rekonstruoval Santini ještě dva velké konventní chrámy v klášterních areálech starých domácích řádů. V roce 1711 si u něj opat Maurus Fintzguth objednal návrh obnovy benediktinského klášterního kostela v Kladrubech. Santini tady dostal přednost před Kryštofem Dienzenhoferem. Vytvořil zde v podstatě zcela novou architekturu na starém půdorysu s různou mírou využití románských zdí . Stavba postupovala od západu na východ ve třech na sebe plynule navazujících etapách, z nichž každou určoval momentální postoj umělce, což ale nebránilo vzniku celistvého díla. Roku 1714 zhotovil Santini plány na rekonstrukci premonstrátského klášterního chrámu v Želivě, která byla ukončena roku 1720.
Můžeme říci, že Santini domyslel princip a morfologii gotizujícího baroku a vytvořil z něj skutečný a plnohodnotný architektonický sloh. Nejdůležitější je však poznatek, že tentokrát již prováděl nejen formovou restrukturalizaci gotických tvarů, ale také jejich obsahovou transformaci. Z gotiky vybíral především formy přímo vyjadřující zamýšlené významy, takže sbližoval symboliku tvaru se zobrazujícím principem. Gotismus a ikonismus se staly nerozlučně spjatými aspekty Santiniho uměleckého vyjadřování.

Zmiňované stavby nebyly zdaleka jediné, u kterých se Santini setkal s gotikou. Mezi jeho další méně náročné realizace patří kostely v Humpolci, Kozojedech, Mladém Bříšti, Senožatech a ve Všehrdech. U některých svých děl využil Santini hmotu starších staveb. Tak tomu bylo například ve věžích kostela ve Zvoli nebo v presbytáři a věži svatyně v Bobrové. Do souboru Santiniho děl patří také soubor přestaveb, kde je záměrně v originální podobě uplatněn určitý detail nebo část půvobní stavby. Do této skupiny patří, mimo již zmiňovaného sedleckého konventního chrámu a zámeckého kostela v Rychnově nad Kněžnou, také goticko-renesanční průjezd k Pardubické brance u radnice v Chrudimi, presbytáře kostelů v Nětíně, Želivě a další.

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou

Do závěru Santiniho tvorby patří tři jeho vrcholná díla: zámek v Chlumci nad Cidlinou, konventní chrám benediktinského proboštství v Rajhradě a poutní kostel na Zelené hoře v sousedství cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Tato tři díla mají v architektově tvorbě výjimečné postavení, ale svatojánský chrám ve Žďáru nad Sázavou lze považovat za nejvšestrannější a nejzralejší autorův počin.
Tato stavba je také jakousi autorovou závětí, geniálním dílem, ze kterého je možno vyčíst každý z mnoha rysů architektova pojetí, sloučených do celku, který působí až magicky. Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého dovršil Santini své úsilí v místě, kde vytvořil svá nejlepší díla.

Jádro stavby je složeno z ústředního válce tvořeného deseti pilíři, nesoucími kupoli s pěti lunetami. Klenbu podpírá zvenku pět trojhranných opěrných pilířů připomínajících cisterciácké trojboké opěráky, například u závěru chóru v Sedlci a u klášterní studnice ve Žďáru. Zelenohorské opěráky jsou ale dematerializovány tím, že jsou do nich v přízemí vloženy sférické trojúhelníkové kaple s tribunou a galerií v patrech nad nimi. V podstatě se zde jedná o barokizované, do centrálního útvaru převedené schéma vysokého chóru gotické katedrály s třemi vertikálně uspořádanými zónami - kaplovým věncem, trifóriem, okenním pásem a se skrytým systémem opěrných pilířů a oblouků.
Interiér se skládá výhradně z goticismů, které jsou na vnějšku napadeny barokními prvky - rustikovanými lezénovými rámy a cibulovitou střešní bání s lucernou, obdobně jako na průčelí konventního kláštera v Želivě. Lomený oblouk oken, portálů a arkád znázorňuje jazyk sv. Jana Nepomuckého, který tvarem meče symbolizuje v monumentálním měřítku ve vrcholu klenby mučedníkovu duševní zbraň. Od středu klenby směrem k okrajům se rozvíjí bohatá sestava více či méně zjevných významů, vycházejících především z rozmanitých typů hvězdicových útvarů a jejich početních kombinací. Klenba chrámu je hmotná, neodlehčená, členěná pouze tradičními lunetami, takže její stabilitu musí zajišťovat gotizující opěrný systém. Santini maskoval těžký dosed kupole dynamicky modelovaným zábradlím galerie a gotizujícími průhledy do vedlejších prostorů - způsobem známým už z dřívějška.

Zámek Karlova Koruna a kostel v Rajhradě

Chlumecký zámek Karlova Koruna je pozoruhodný hlavně dispozičně: do válcového tvaru jádra jsou radikálně vložena tři krychlová křídla. Klášterní kostel v Rajhradě je jedinou Santiniho realizovanou longitudiální sakrální novostavbou, provedenou v podstatě sice podle původních plánů, zachovaných v neobvyklém množství, ale přece jen oslabenou některými konformními prvky vídeňského architekta Ch. A. Oedtla, který dílo dokončil po umělcově smrti.

Santini byl tak významnou osobností barokní architektury, že měl pochopitelně mnoho pokračovatelů a následovníků . Mezi ně patřila jména jako Kilián Ignác Dientzenhofer, František Maxmilián Kaňka, Jan Ferdinald Schor, Jakub Auguston, Rakušané Jakub Prandtauer, Matthias Steinl a jiní. Tito lidé rekonstruovali Santiniho díla nebo se z nich inspirovali.

Vysvětlivky

Portikus - otevřená sloupcová síň před hlavním vchodem do budovy
Baldachýn - orientální textilní nebesa nad lůžkem, přenosná nebo pevná stříška nad trůnem, oltářem
Tambur - válcový nebo hranolovitý díl stavby pod kopulí
Empora - tribuna, vyvýšené místo v chrámech
Sanktusník - šestiboká až osmiboká věžička na hřebeni střechy kostela
Ambit - čtvercový ochoz otevřený do nádvoří nebo zahrady
Triforium - ochoz v síle zdi uvnitř katedrály pod okny hlavní lodě a nad arkádami bočních lodí
Rustika - kvádrování stěn

Vypracoval Jiří Soukup.
Použitá literatura: ČESKÝ BAROK (Jaromír Neumann, nakladatelství Odeon), ČESKÁ BAROKNÍ GOTIKA(Viktor Kotrba, nakladatelství Academia 1976), JAN BLAŽEJ SANTINI- SETKÁNÍ BAROKU S GOTIKOU(Jan Sedlák, nakladatelství Vyšehrad 1987)