HOLANĎANÉ NA GFP

7. 4. - 13. 4. 2017

(VÝMĚNA JUBILEJNÍ DVACÁTÁ A POSLEDNÍ)

Značně opožděně, neaktuálně a spíše pro úplnost,

ale nakonec přece jen přinášíme reportáž z jubilejní 20. návštěvy skupiny nizozemských studentů z naší partnerské školy Marne College Bolsward, která, jak se ukazuje, byla patrně na delší dobu, ne-li definitivně poslední. Člověk se nemá nikdy vzdávat a nikdy nemá říkat „nikdy“, nicméně okolnosti, za nichž se partnerské vztahy GFP NERATOVICE a MARNE COLLEGE BOLSWARD nyní odehrávají, tomuto typu spolupráce a dvojstranných skupinových výměn přestaly přát. Dlužno dodat, že ze strany GFP NERATOVICE podnět k této změně nevyšel. Ale věnujme se teď raději tomu, co se ve výše uvedených dnech v režii GFP odehrávalo.

Jak vidno z následujících fotografií, výměnné akce se za poslední léta odbývaly v rámci zaběhlých rituálů –

dvě vlajky, naše a unijní na stožárech před školní budovou, …

… občerstvení pro hosty připravené ve školní společenské místnosti, …

… dlouhé čekání, neboť je pátek pozdě odpoledne a na německých dálnicích vznikají zácpy, …

… až nakonec po setmění, po devatenácté hodině místo v pět odpoledne, naši hosté konečně dorážejí:

Čas věnovaný vítání a občerstvení nizozemských hostů ve školní společenské místnosti je proto kratší:

Je tu nutné uvést, že spolu s tradičním lídrem holandských studentských skupin prof. Bertem Collym dorazil do Neratovic jako druhý pedagogický dozor jeho spolupracovník Jan van der Feen, který v roce 1992 a 1993 pomáhal partnerské vztahy obou našich škol zakládat. Jako pedagogický dozor k nám přijel se studenty naposledy v roce 1995 jako řadový učitel. Nyní, po 22 letech, si toto roli zopakoval, avšak už jako zástupce ředitele MARNE COLLEGE (na snímku vlevo). Spolu s velkou skupinou studentů dorazila i druhá, menší skupina jejich nizozemských spolužáků, kteří budou ve stejném období s jinou skupinou studentů GFP spolupracovat na projektu „Geo-Water“. Vpravo od Jana v/d Feena „mobiluje“ jeden z holandských vedoucích pedagogů, kteří přijeli jako dozor s uvedenou menší skupinou:

Je čas si ještě znovu připomenout program, který nás bude čekat, …

… domluvit si s rodiči odvoz domů …

… na úrovni vedoucích si domluvit organizační detaily na další den (na snímku kromě Jana v/d Feena jsou vedoucí obou skupin projektu „Geo-Water“, za nás prof. Radek Vacín a prof. Nada Brdlíková a oba holandští vedoucí) …

… a pak už hurá domů, protože brzy ráno se jede do na exkurzi do Plzně!

-o-o-o-o-o-o-o-

A jde se na to – je sobota 8. 4. 2017, asi čtvrt na jedenáct, a my už jsme v areálu pivovaru Plzeňský Prazdroj, kde máme od 11 hodin objednánu prohlídku v angličtině. Tato exkurze se stala také součástí programu skupiny z projektu „Geo-Water“, přišla totiž velmi vhod, neboť předmětem uvedeného projektu byla voda a její význam pro lidskou společnost, její získávání, její využívání a hospodaření s ní, její čištění a vracení zpět do jejího přirozeného koloběhu. A že pivovary vodu musí získávat a hospodárně využívat, takže je se co dozvědět, je evidentní.

Před návštěvnickým centrem pivovaru stojí Jan v/d Feen, holandský řidič a Bert Colly …

… a také studenti z obou škol a projektových skupin:

Ve vestibulu návštěvnického centra si krátíme dlouhou chvíli nejprve pohledem na dva zdejší exponáty, z nichž stylovější je pochopitelně model pivovarského varného kotle:

Dozvídáme se tu, že zdejší pivovar finančně i organizačně pomáhal vzniku českého Národního divadla:

Je tu i autentický podpis rakouského císaře Františka Josefa I., který do zdejšího, tehdy Měšťanského pivovaru, zavítal v roce 1874, pivo pochopitelně ochutnal a pochválil. Zvláštností na jeho podpisu je, že se původně chtěl podepsat německy jako „Franz“, ale během svého podepisování svůj úmysl změnil a podepsal se jako „František Jósef“, přičemž původní, již napsané „z“ ve jménu Franz přepsal na „t“. Na snímku je toto přepsání celkem dobře vidět:

Nyní se už ale všichni vydáváme na prohlídku našeho národního klenotu:

Protože obě skupiny klasického výměnného programu studentů, česká a holandská, jsou letos menší a mají shodně po 15 studentech, byly sloučeny a průvodkyně nás všechny provádí v angličtině, aby vše šlo rychleji:

A tak nahlížíme do plnírny láhví (že to ale je cvrkot!), …

,,, a odsud míříme zase zpět na nádvoří s nepostradatelnou vodárenskou věží:

Místní autobus pro návštěvníky nás odváží do jiných, vzdálenějších končin pivovaru:

Na řadě je něco o surovinách a technologii, nejprve ječný slad, …

… po něm chmel:

O vodě, kterou každý zná, byl slovní výklad, stejně jako o kvasnicích, které musí být uchovávány ve speciálním prostředí. Nyní ale míříme do varny:

Nejprve do té dřívější, dnes už nepoužívané, …

… a vzápětí nahlížíme do té nové, elektronicky řízené, kde zázrak, jemuž letos bylo 175 let, vzniká nyní moderní metodou, přičemž výsledný produkt má stále stejné vlastnosti, jeké měl na svém počátku, kdy jej na svět přivedl jeho stvořitel,

bavorský sládek Josef Groll:

A Josefa Grolla tu máme hned na prvním následujícím portrétu z doby, kdy mu bylo 29 let:

A dále zde máme portréty dalších významných sládků, jako byl například Ivo Hlaváček, který se zasloužit o to, že v 50. letech navzdory tlakům z okolí nebyla unikátní technologie výroby pověstné plzeňské dvanáctky změněna a zůstala zachována (mimo jiné se jedná o dědečka naší slavné tenistky Andrey Hlaváčkové):

A zde je jeho syn, Ing. Jan Hlaváček, který pokračoval v odkazu svého otce (a mimo jiné tedy otec tenistky Andrey Hlaváčkové):

Nu, a zde máme současného vrchního sládka,

Jak je známo, pivovar Prazdroj je unikátní tím, že má k dispozici celkem 9 kilometrů podzemních sklepů se stálou teplotou, kde pivo může dobře zrát. část z nich, přístupnou turistickým exkurzím, jsme také navštívili:

Po skončení exkurze v Prazdroji jsme se vydali za dalším bodem programu dne, a sice návštěvou plzeňské zoologické zahrady.

Na tuto cestu jsme se vydali tramvají, přičemž výchozím místem k této části exkurze bylo největší plzeňské náměstí, náměstí Republiky s chrámem sv. Bartoloměje (v roce 1993 povýšeného papežem na katedrálu), jehož věž, měřící 102 metrů, je nejvyšší kostelní věží u nás:

I y okolí katedrály dýchá historie, z mariánského sloupu, tak i z okolních měšťanských domů…

a stejně tak i z historické plzeňské radnice:

Další snímky už však pocházejí z areálu plzeňské zoo – vlevo od středu je opět věž plzeňské katedrály, která podlé místní lidové písně „převyšuje kopce“, zatímco v pravé části snímku jsou vidět dvě stejné „červené“ věže plzeňské synagogy, která je největší synagogou v ČR a po budapešťské synagoze i druhou největší v Evropě:

V areálu plzeňské zoo mimo jiné nalezneme také poněkud nečekaný a neobvyklý exponát - americký střední tank M4 Sherman.

Jak se do těchto míst dostal?

V podzemí areálu současné zoo a přilehlé botanické zahrady se nachází bývalá německá válečná podzemní pevnost, v níž bylo mimo jiné i koordinační centrum protiletecké obrany města. Tento Sherman (získaný jako dar z americké vojenské základny v Německu) míří svou hlavní do míst, kde se německá podzemní válečná pevnost nacházela.

Hlavní důvod, proč je to právě Sherman, je jasný: 6. 5 . 1945 byla Plzeň osvobozena americkou armádou v čele s generálem Pattonem a stala se tak největším českým městem, kam americká armáda během druhé sětové války vvstoupila. Více než čtyři desetiletí po skončení 2. světové války bylo u nás zakázáno připomínat si Američany jako osvoboditele. Nyní má Plzeň konečně výmluvný a důstojný pomník této události. Jeho instalace se kromě jiných osobností účastnil vnuk generála Pattona pan George Patton Watters, který se také osobně zasloužil o získání tohoto tanku pro město Plzeň:

Měli bychom zároveň alespoň krátce připomenout ještě jednu významnou skutečnost, bez které by Plzeň nebyla Plzní, a sice strojírenský gigant Škoda, jeden z největších podniků svého druhu v Evropě. Z areálu plzeňské zoo je vidět tato jeho část:

Ale nyní už konečně k hlavnímu účelu, kterému tento cíl naší exkurze slouží. Plzeňská zoo ve spojení s botanickou zahradou patří mezi 10 největších v ČR, je druhá nejstarší u nás a pokud jde o zastoupené druhy zvířat a rostlin, je bohatá:

Po skončení návštěvy v zoo jsme se s Plzní rozloučili a vyrazili zpět do Neratovic.

-o-o-o-o-o-o-o-

Další den, neděle 9. 4. 2017, byl věnován volnu a individuálnímu programu našich hostů s rodinami, a tak jsme se coby účastníci sešli k dalšímu společnému programu až v pondělí 10. 4. 2017, kdy nás čekal zájezd do automobilky Škoda v Mladé Boleslavi a posléze pěší výlet do Prachovských skal, které jsou pro Holanďany obzvlášť romantické. Na snímku holandský profesor Jan van der Feen s řidičem holandského zájezdového autobusu na zastávce před budovou GFP:

Následující snímky už pocházejí z muzea vozidel, zejména osobních automobilů, mladoboleslavské autoškody. Nizozemští hosté měli komentář k prohlídce po celou dobu v nizozemštině!

Zakladatelé podniku Václav Klement, původní profesí knihkupec, a Václav Laurin, původně strojní zámečník,

tu pochopitelně mají své busty:

Exponátů různých typů osobních vozů, které automobilka vyráběla nebo vyvíjela, je už tolik, že musí být umístěny v patrech nad sebou:

I vozy staršího data výroby měly a stále mají svou eleganci:

Účastníci z GFP poslouchají výklad průvodkyně v češtině:

Firma Laurin & Klement, založená v roce 1895, nebyla původně automobilkou, nýbrž nejprve dílnou a později továrnou na výrobu jízdních kol. Inspirována francouzskými výrobci začala v roce 1899 také s výrobou motocyklů, které byly ve své době velmi zdařilé. Díky umístění motoru v dolní části rámu měly nízko své těžiště a tím i velmi dobrou stabilitu:

Koncem roku 1905 vyrobila firma Laurin & Klement svůj první automobil:

Jak je vidět, některé jeho součásti byly vyrobeny ze dřeva:

Různé další, nahodile pořízené snímky ukazují část množství typů vozů, které automobilka za svou historii vyrobila:

Najde se tu i vůz vyrobený pro potřeby ozbrojených sil:

A poslední snímek z této části programu ukazuje našeho holandského kolegu a přítele Berta Collyho v nejnovějším typu vozu SUV,

Škodě Kodiak:

Jak je známé a pochopitelné, v areálu podniku Autoškoda v Mladé Boleslavi je přísně zakázáno cokoli fotografovat, a proto z této části exkurze nepřinášíme žádné fotografie. Co jsme si odnesli, byl silný dojem nejen z velikosti a rozlehlosti areálu podniku a obrovských výrobních hal, jejichž výstavba stála desítky a stovky miliard korun. Ještě silnější dojem na nás udělala precizní sladěnost a načasovanost výroby autosoučástí, jejich sestavování a postupná montáž nových vozů pomocí práce robotů a pracovníků, klidné, ale vytrvalé pracovní tempo, čistota pracovního prostředí (nikde žádné povalující se odpady, rozlité oleje ani zapáchající látky ve vzduchu) a minimalizovaná hlučnost všech provozů. Prostě naprosto moderní výrobní podnik s kulturou odpovídající všem přísným požadavkům a parametrům své doby s odpovídající kulturou.

-o-o-o-o-o-

Tentýž den odpoledne jsme se vydali se výými hosty ještě do nedalekých Prachovských skal, abychom tu záplavu moderní sofistikované techniky vykompenzovali přírodními krásami, které jsou typické pro naši zemi a které se v Nizozemsku vzhledem k jinému typu tamější karjiny nevyskytují.

Bylo se rozhodně na co dívat a našim hostům se tento náš společný „výšlap“ velmi líbil. Snímky hovoří za vše:

V Nizozemsku se tento typ terénu nevyskytuje, a tak se jej někteří holandští studenti pokoušeli poznat hodně zblízka.

Občas si vyšlápli, jako třeba tyto dvě studentky, mimo značenou cestu přímo na vrcholky okolních skal, aniž si byli ochotni připustit riziko s takovými kroky spojené:

Malebné prostředí, které vytvořila příroda, a neobvyklý terén byly pro naše nozozemské hosty opravdu nevšedním zážitkem, a tak se fotografovalo ostošest:

Při fotografování vydatně asistoval i holandský profesor Jan van der Feen, v začátcích pořádání našich výměn řadový učitel,

nyní už zástupce ředitele Marne College.

Jan van der Feen s naší profesorkou Barborou Sochorovou před vstupem do úzkého skalního průchodu, kterých bylo na naší trase několik:

Občas bylo možné z celkem dost uzavřeného skalního města vyhlédnout do širšího okolí:

Trasa nebyla dlouhá, jen asi 4 km, ale vzhledem k terénu a krásám, které se nabízely na každém kroku, němělo smysl spěchat.

Procházka trvala 2 hodiny, přičemž v půli trasy byl kvůli stoupání a nesnadnému terénu odpočinek nutný:

Probouzející se jarní příroda vždy nabízí několik odstínů zeleně:

„Naše hlavní“ zeleň se nacházela na turistické značce naší trasy, která, jak vidět, často nebyla vůbec snadná:

No, ale nakonec jsme se dostali k vyhlídce za Šikmé věže, odkud jsme si mohli zdálky prohlédnout Jičín …,

… Velišský hřbet, …

… a znovu Jičín i se Zebínem vlevo:

Od Šikmé věže už to není daleko k Turistické chatě, kde náš „výšlap“ začal a kde měl i svůj konec. Ale cestou se naskytlo ještě

několik hezkých míst, …

… z nichž některá naše holandské hosty vyprovokovala k ne zrovna rozumným nápadům. Holanďané doma skály nemají,

a tak někdy podceňují opatrnost při jejich poznávání:

A tady naše turistická trasa kočí. Její poslední metry označuje indiánský totem:

Blížíme se k našemu východišti, Turistické chatě, …

… kde nás již očekávají řidič holandského autobusu a profesor Colly, který se našeho výšlapu kvůli ydravotním potížím

tentokrát nezúčastnil:

Tak skončil program pro pondělí 10. 4. 2017. Čekal nás návrat do Neratovic a příprava na další den.

-o-o-o-o-o-o-o-

A nadešlo úterý 11. 4. 2018, které bylo věnováno společnému poznávání chodu naší školy, krátkým sportovním aktivitám

a zajímavostem našeho regionu. Pojďme se tedy podívat nejprve na to, co se tehdy dělo při návštěvě výuky v naší škole, a to v různých předmětech a v různých pracovnách. Holanďané se zúčastnili například hodin angličtiny, …

… informatiky, …

… chemie, …

… ěpanělštiny, …

… francouzštiny, …

… a znovu angličtiny, tentokrát v jiné pracovně:

V 11 hodin měli zajištěn oběd v naší školní jídelně:

Po obědě následoval krátký odpočinek a po něm „vyčištění hlavy“ pohybem při sportu, který Holanďané dobře znají.

Bruslili jsme společně na místním zimním stadionu!

Hodinu bruslení vedl kolega tělocvikář Radek Vacín …

… společně s naší všestrannou kolegyňkou, ale především matematikářkou a fyzikářkou Barborou Sochorovou:

Rychlost pohybů při bruslení je na následujících snímcích patrná:

Tak se ještě ohlédneme za naším zimním stadionem, …

… u kterého příhodně parkoval holandský autobus …

… a odsud vzhůru za zajímavostmi reginu, tentokrát těmi, které lze spatřit v našem okresním městě Mělníce a jeho okolí.

Od zámecké vyhlídky společně hledíme přes řeku Labe, která by správně měla dále nést název Vltava na naši bájnou horu Říp:

Místo soutoku obou našich největších řek bylo původně naprosto nepřehledné, s neproniknutelným terénem, a tak Keltové,

kteří cestovali po vodě proti proudu Labe, tady mohutnější Vltavu prostě přehlédli, nenašli. Tebto omyl už dodatečně nikdo neopravil,

a tak se tedy v představách lidí Vltava vlévá do Labe, i když je to de facto naopak:

Dále nás nemohl neupoutat pohled na tepelnou elektrárnu v Horních Počáplech s horou Sedlo poblíž Litoměřic v pozadí:

V jiném směru byly vidět dvě dominanty Českého středohoří, hory Milešovka a Kletečná:

A opět v pohledu jiným směrem a v bližší vzdálenosti od nás jsme se mohli Holanďanům pochlubit naší národní a mýtickou horou Říp, v jejímž okolí se praotec Čech s celým svým početným doprovodem royhodl usadit. Musí na tom být hodně pravdy, protože podle výzkumů se doklady o nejstarším slovanském osídlení na našem území našly právě v okruhu asi 70 km okolo této nevysoké, ale jinak dobře viditelné a nepřehlédnutelné hory:

A jsme pohledem zpět na náměstí v Mělníce, …

… přes Pražskou bránu hledíme na Chloumek s vysílačem …

… a za ním máme Housecké vrchy s Vrátenskou horou úplně vpravo. Věž rozhledny se na ní dá jen nezřetelně tušit:

Pohled na soutok Labe a Vltavy se nedá vynechat …

… a nepříliš daleko za ním hledíme na místo, odkud jsme přišli, samozřejmě na naše krásné město Neratovice

s „matičkou“ Spolanou a skvělým Gymnáziem Františka Palackého, které tu sice není vidět, ale velikost jeho ducha je ve městě znát.

I ve Frísku o něm vědí!

Nešlo vynechat pohled na soutok Labe a Vltavy, jejíž vodu přivádí do vzniklého společného řečiště i postranní plavební kanál (nejvíce vpravo),

který se od Vltavy odděluje u Vraňan a který byl vybudován v letech 1902 – 1905.

A nešlo vynechat ani proslulou, celkem ponurou mělnickou kostnici, kterou uspořádal profesor Jindřich Matiegka,

Identifikátor kosterních pozůstatků J. A. Komenského …

… ani další podzemní mělnické prostory – právě se do nich chystáme:

A jsme tam a pozorujeme jejich úpravu a skrovné expozice zde umístěné:

Docházíme k hlavnímu objektu našeho zájmu, …

… a to k nejširší středověké studni v České republice, hluboké čtyřiapadesát metrů:

Vzhloubili ji horníci povolaní z Kutné Hory, kteří ve 13. století za postupného vyčerpávání stříbrných ložisek museli hledat uplatnění jinde:

S Mělníkem jsme se rozloučili pohledem do místní Svatováclavské ulice, z jejíhož konce na nás vyhlédla věž zdejšího kostela Petra a Pavla

a vpravo od ní také část budovy zdejšího zámku.

-o-o-o-o-o-o-o-

Následující záběry pocházejí z posledního celého dne české části výměny, a to ze středy 12. 4. 2017, kdy jsme společně zavítali do Prahy.

Nacházíme se v ulici U Prašného mostu a chystáme se vstoupit do areálu Hradu. Nicméně není to úplně jednoduché, neboť bezpečnostní opatření v posledních letech

Zesílila a my, stejně jako všichni návštěvníci, musíme absolvovat bezpečnostní prohlídku, která probíhá pod krytým přístřeškem:

Vše je nakonec bez problémů a pokračujeme do hradního areálu:

Drobně prší, déšť dopadá na deštník Berta Collyho i na čočku objektivu fotoaparátu:

Chrám sv. Víta majestátně vyhlíží za pučícími stromy, …

… my procházíme kolem hradních stráží, …

… přihlížíme jejich výměně …

… a konečně se tradičně všichni fotíme před portálem hradního chrámu:

Asi po deseti minutách čekání ve frontě vcházíme do té vnitřní části chrámu, kde se za vstup neplatí.

I tak je na co se dívat a vstřebávat při tom majestátní atmosféru:

Následující fotografie není příliš povedená, ale má svou dokumentární hodnotu. Tři „pachatelé“ , kteří stáli u zrodu partnerských výměn meyi někdejším Titus Brandsma Gymnasium,

dnes Marne College Bolsward a GFP Neratovice – zprava Jan van der Feen, Bert Colly a Luboš Renka, autor této reportáže – společně ve svatovítském chrámu:

A pak už následovala společná cesta skupinek českých a holandských studentů od Hradu dolů do historického centra.

Odcházíme od Matyášovy brány, …

… před sebou máme Strahovský klášter, …

… vlevo od něj stojí Petřínská rozhledna:

Díváme se na „město veliké, jehož sláva se hvězd dotýká“, …

… procházíme pod Malostranskou mosteckou věží, …

… zprava na nás vyhlédne mlýn na Čertovce …

… a zanedlouho i náměstí Na Kampě:

Vzápětí už vidíme Vltavu v celé její šíři …

… a znovu se ohlížíme za sebe na Malostranskou mosteckou věž, chrám sv. Mikuláše a Pražský hrad:

Je to úchvatný pohled, který člověka nikdy neomrzí:

Karlovou ulicí se přes Staré Město dostáváme do jeho centra, tedy na Staroměstské náměstí s radnicí a Týnským chrámem:

Je čas oběda a je radno stylově poobědvat v některé staropražské restauraci, třeba v té, kde se v Praze prvně začalo točit a prodávat plzeňské pivo.

Prodává se v ní od roku 1843, rok potom, co jej bavorský sládek Josef Groll poprvé v Měšťanském pivovaru v Plzni uvařil, a prodává se tam dodnes!

Následující fotografie už pocházejí už z odpoledne téhož dne, kdy naší poslední akcí této výměny a zároveň bohužel úplně poslední akcí všech výměnbyla naše návštěva Mercurie, lasergamového centra, kde skupiny našich a holandských studentů spolu změřily síly. V prostoru, kde se hry odbývaly, fotografovat nešlo, dveře byly zavřeny:

Nezbývalo tedy nic než fotografovat ty studenty, kteří se her zrovna neúčastnili.

Doba čekání se dala trávit různě:

Na obrazovce instalované v prostoru pro čekání a občerstvení jsme mohli pozorovat průběžné a konečné výsledky her:

Holanďané byli pokaždé lepší, neb jsou v těchto hrách zběhlejší. Jejich radost se nám podařilo zachytit na následujícím, nepříliš kvalitním snímku, který však má svou dokumentární hodnotu.

Jak vidíme, laserového klání se s radostí zúčastnil i profesor Marne College Jan van der Feen:

V tomto ohledu se jeho českým protějškem stala naše „matfyzářka“ Barbora Sochorová:

Je dobojováno …

… jede se domů do Neratovic. Autobus tu bude co nevidět:

-o-o-o-o-o-o-o-

A takhle proběhlo loučení účastníků dvacáté výměny, které se stalo, aniž jsme to tehdy tušili, loučením s konáním našich bilaterálních výměn, kterých proběhlo celkem 20

a jejichž historie začala v roce 1993. Zveřejňujeme tu všechny fotografie pořízené v těch chvílích a ponecháváme je bez komentáře.

-o-o-o-o-o-o-o-

Pochopitelně je třeba dodat několik slov na závěr:

Naše kontakty a bilaterální výměny s nizozemskou střední školou, která nesla dříve název „Gymnasium Titus Brandsmaa“ později „Marne College“ ležící v malém městě Bolsward v provincii Frísko, trvaly 24 let. Je to dost velký kus lidského života, za který se vytvořila spousta zážitků a lidských kontaktů, které mnohdy trvají dodnes. Přibližně 500 studentů z obou stran, kteří měli možnost poznat se vzájemně a poznat druhou zemi a její kulturu, není zanedbatelné číslo. Je to evropanství v praxi.

Naše „česko-holandská výměna“, jak jsme si této tradiční součástí života a veřejného působení GFP u nás navykli říkat, skončila náhle v září 2017 za pro nás ne zcela jasných okolností a z ne blíže jasných důvodů. Hlavním důvodem určitě nebylo vážné onemocnění profesora Berta Collyho, který podstoupil operaci a postupně se úspěšně zotavil. Důvody k ukončení naší dlouholeté spolupráce v této oblasti je třeba hledat ve změnách ve vedení Marne College, které se rozhodlo tento typ partnerských projektů dále nepodporovat. V tomto duchu se nesl oficiální dopis, který jsme od Marne College v září 2017 obdrželi. V demokratickém světě má každý partner právo ze svazku, do něhož svobodně vstoupil, také svobodně vystoupit. Naše škola, která považuje podobné projekty za jednoznačně přínosné, bude tedy hledat nové příležitosti a možnosti. Evropanství v praxi je pro naše mladé lidí a naši zemi životně důležité a prospěšné. A tak, přestože naším protějškem v tomto ohledu už nebude Marne College, ale nějaký jiný partner, zakončuji jako autor tuto reportáž, která byla dopsána z různých důvodů až o dva roky později, v den letního slunovratu 21.6. 2019, podobně jako všechny předchozí:

Neseďte doma, učte se cizí jazyky a poznávejte už od studentského věku svět, jiné země a jiné kultury!

Posloužíte tím jak sobě, tak i své zemi, která historicky a kulturně nepatří na Východ, ale na Západ!

Tímto vzkazem, jehož obsahu jsme ve svém povolání a praxi věnovali hodně času, práce a sil a symbolickými fotografiemi, na nichž postavy drží v rukou identické koláže (na památku je ve dvou vyhotovených vytvořil kolega Berta Collyho, výtvarník z Marne College) zobrazující dění z našich výměn včetně našich portrétů zezadu, se v této poslední se v této reportáži loučí

profesoři, kolegové a spolupracovníci

Bert Colly & Luboš Renka:

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-