HOLANĎANÉ NA GFP

19. 4. – 25. 4. 2013

 

        Z důvodů zaneprázdněnosti jinými úkoly, a že jich bylo nad hlavu, přinášíme reportáž o pobytu nizozemských studentů na GFP na jaře v roce 2013 s dvouletým zpožděním. Není to zrovna dobrá ukázka pohotovosti, ale na druhou stranu – lépe později než vůbec. Alespoň tedy bude tato událost v životě GFP zdokumentovaná.

 

        Z počasí, rozkvetlých keřů zlatého deště a ještě holých buků před budovou GFP je poznat, že je opravdu duben. Vedle české vlajky unijní vlajka nevlaje … ,

 

 

 

… tatíček Masaryk ne a ne se pousmát, …

 

 

 

… nicméně uvnitř budovy se pilně chystáme na příjezd Holanďanů:

 

 

 

 

Tento ročník výměny byl v jednom ohledu výjimečný. Několik let po sobě jsme pořádali spolu s Marne College vždy na jaře souběžně týdenní výměnu skupinovou s dvoutýdenní výměnou individuální. Holandští studenti účastnící se individuální výměny se u nás nejprve účastnili spolu se skupinou týdenního poznávacího programu a po odjezdu své skupiny u nás zůstali ještě další týden, kdy chodili na exkurze do výuky, porovnávali ji s tou, jakou mají doma a v neposlední řadě propagovali svou školu, region a zemi mezi našimi mladšími studenty, aby tak přetrvávalo na GFP povědomí o našem partnerství a aby byl mezi našimi studenty o účast na dalších výměnách stále zájem. Po této misi odjížděli domů spolu s našimi účastníky individuální výměny, kteří na oplátku konali obdobnou práci recipročně v Nizozemsku. Pro letošní a zřejmě další léta přišla Marne College pouze s týdenním pobytem, což paradoxně nebylo pro naši stranu možno organizačně zvládnout. Program skupinový i individuální by musel běžet naprosto současně, což na GFP již nebylo možné personálně zajistit. Proto Marne College nabídla konat individuální výměnu namísto GFP našemu blízko se nacházejícímu partneru – Gymnáziu Jana Palacha v Mělníce

 

A zde, na níže uvedené fotografii, máme historicky první dvě mělnické studentky, které se účastnily naší česko-holandské výměny – z pohledu zleva Barboru Vackovou a Barboru Viktorínovou. V průběhu výměny obě děvčata reprezentovala svou školu velmi dobře!

 

 

Ale zpět k aktuálnímu dění – holandský autobus je tu a náš starý známý řidič Harrie Bruins za jeho volantem už zpomaluje a brzdí!

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Fotky z přivítání autor reportáže ve víru událostí nestihl pořídit, a tak tu dále máme záběry již z následujícího dne, soboty

20. 4. 2013, kdy jsme společně vyrazili do památné Kutné Hory. Prvním bodem programu byl klášterní gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci a současně s ním také známá kostnice:

 

 

 

Klášterní areál během své historie velmi utrpěl, v roce 1783 byl klášter zrušen. V roce 1812 byla do jeho areálnu přenesena z Golčova Jeníkova továrna na tabák, která je tam dodnes (lidské slabosti jsou věčné a dá se na nich dobře vydělávat!) a jejímž majitelem je dnes společnost Philip Morris.

 

Nám tu ovšem nešlo o lidské slabosti, ale o vyšší duchovní hodnoty, které chválabohu také přetrvávají:

 

 

 

 

 

 

 

 

Vnitřek gotického chrámu je velmi pěkně zrestaurován a díky tomu z hlasu našeho pana průvodce zaznívala radost.

V porovnání s nedávnou minulostí bylo opravdu proč se radovat:

 

 

 

 

 

Výklad naše studenty jak vidno zajímal:

 

 

 

Výška chrámové lodi je obdivuhodná:

 

 

 

 

 

Tak ještě poslední pohled na chrám a vzhůru do známé kostnice!

 

 

Je to místo světoznámé a zároveň ponuré:

 

 

 

Naši studenti tu čekají, …

 

 

… zatímco Holanďané odcházejí …

 

 

… a ponurost místa prosákla i do jejich myslí:

 

 

 

Co naplat, náš svět není pouze místo k radování.

Smysl toho, co tu lze spatřit, tedy uspořádané kosterní pozůstatky, není jakási samoúčelná záliba v morbiditě.

Návštěvníkům se tu připomíná fakt lidské smrtelnosti a odpovědnost člověka za své pozemské konání, které bude na konci života zhodnoceno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-o-o-o-o-o-

 

Střihem se tu ocitáme na jiném místě Kutné Hory, a sice u Hrádku, který tu zůstává jako žijící svědek někdejší slávy

a bohatství Kutné Hory pocházející z těžby stříbra:

 

 

V dobách největšího rozvoje byla Kutná Hora větší než například Londýn. Lidé z blízka i z dáli, z domova i z ciziny se sem hrnuli za zbohatnutím. Odhaduje se, že v době rozkvětu, který přinesla těžba, ve městě a jeho okolí žilo asi 100 000 obyvatel.

 

Množství a výstavnost místních kostelů tomu nasvědčuje – takto je od Hrádku vidět například kostel sv. Jakuba:

 

 

Ale tady jsme už na nádvoří Hrádku a nasloucháme paní průvodkyni, …

 

 

 

… která nás zanedlouho zavede do těžebního zařízení pojmenovaného „trejv“ a později už přímo do jedné z těžebních štol.

Zde vidíme simulaci způsobu těžby vytvořenou pomocí figurín:

 

 

 

 

A zde už vcházíme do zmíněného trejvu, …

 

 

… kde si prohlížíme jeho uspořádání a zařízení …

 

 

 

 

 

… a oblékáme se jako někdejší místní kovkopové, …

 

 

 

 

 

… neboť vyrážíme do slíbené těžební štoly:

 

 

Takhle to tam vypadá, když se svítí lucernami, které máme s sebou, …

 

 

 

 

… a takhle, když se zhasne!

 

 

Je ta lucerna ale dobrý pomocník!

 

 

Postupujeme dál, …

 

 

… všude samý kámen, …

 

 

 

… nicméně i tady se dokáže uchytit zástupce z říše rostlin:

 

 

A už jsme na denním světle …

 

 

… a spolu s paní průvodkyní se vracíme zpět k Hrádku.

 

 

 

Hledíme na „Jakuba“ z trochu jiného směru …

 

 

… a vnímáme probouzející se jarní přírodu v údolí Vrchlice:

 

 

 

Cestou míjíme nejkrásnější stavbu Středočeského kraje, chrám sv. Barbory:

 

 

 

Kousek od Hrádku si ještě všímáme expozice znázorňující, jak to chodilo v dobové hornické rodině – ruda se přebírala i doma:

 

 

Zde už vidíme ražbu mincí …

 

 

 

… a zde už jsme zpět u Hrádku!

 

 

Naší kolegyni, holandské profesorce Bente Toepoel hornický úbor docela padne:

 

 

A tyto záběry pocházejí z odpoledních hodin naší kutnohorské exkurze.

K našemu výměnnému programu sice patří hlavně vážné poznávání, ale zábavy se určitě nezříkáme. Vážnosti jsme v Kutné Hoře zažili už dost, a tak to bylo potřeba vykompenzovat, mladí lidé se obzvlášť chtějí bavit, chtějí zažít nějaké to dobrodružství!

 

 

V Kutné Hoře se nachází nejdelší bobobá dráha u nás – je 1565 metrů dlouhá a momentálně je tím i druhá nejdelší v Evropě!

 

 

Celý dosavadní den jsme se modlili, aby nepršelo, …

 

 

… protože na mokrou dráhu, která je kluzká, se nesmí!

 

 

Počasí bylo stále nejisté, ale nakonec vyšší moc naše prosby vyslyšela, …

 

 

… takže dráha byla suchá a způsobilá k provozu:

 

 

Díky tomu se nám naskytly zajímavé výhledy na Kutnou Horu z jiné strany:

 

 

 

 

 

 

 

 

Dospělácká část holandské výpravy byla na rozdíl od té studentské dost zdrženlivá, na dráhu se jí nechtělo. Ale nakonec její nejstarší člen, řidič Harrie Bruins, …

 

 

… snad proto, že ježdění je jeho celoživotní náplní, …

 

 

… vyrazil na trať a jak jeho obličej prozrazuje, …

 

 

… nijak toho nelitoval. Dobrý zážitek!

 

 

A tím také sobotní program skončil, vyrazili jsme zpět do Neratovic. Následující den, v neděli 21.4.2013, byl na programu den hostů s hostitelskými rodinami, z něhož snímky nemáme, a tak ty následující pocházejí až z pondělí 22.4.2013.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Ve výše uvedené pondělí jsme se společně vydali do Mladé Boleslavi, kde jsme se rozhodli předvét našim hostům to, čím je Mladá Boleslav tak proslulá, tedy historii a výrobu světoznámých automobilů Škoda! Svou exkurzi jsme zahájili v muzeu této automobilové značky. Komentář ke snímkům není příliš nutný, snímky mluví samy za sebe:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sochy zakladatelů boleslavské Autoškody, někdejšího strojního zámečníka Václava Laurina a dřívějšího knihkupce Václava Klementa dohlížejí na dění před vchodem do muzea. Co by asi říkali tito dva muži, kdyby podnik, který založili, mohli spatřit dnes? Podnik, který začal nejprve s výrobou jízdních kol, později začal vyrábět také motocykly a nakonec i automobily? Jízdní kola ani motocykly se zde už nevyrábějí, zato osobní automobily stále ano, a na světové úrovni!

 

 

V areálu automobilového závodu Škoda je přísně zakázáno fotografovat, a tak nám nezbylo, než uposlechnout. Proto žádné fotografie z této části exkurze naše reportáž nepřináší. Můžeme pouze slovně okomentovat působivost toho, co jsme v závodě spatřili: Moderní výrobní haly se špičkovým zařízením, z nichž každá byla vybudována s náklady ve výši deseti a více miliard českých korun. V halách panuje naprostá čistota, pořádek a relativní ticho a klid, především ale rovnoměrné čilé pracovní tempo. Haly opouštějí precizní výrobky, které se přes tvrdou konkurenci na trzích ve světě dobře uplatňují. Členství ve Volkswagen Group Škodě svědčí, investice a perfekcionalismus jejích součastných německých vlastníků ji po předchozí mátožné epoše vrátily mezi široce rozvinuté a perspektivní světové automobilky! Například v Nizozemsku se v takovémto rozsahu osobní automobily nevyrábějí, musíme však Nizozemcům vyslovit uznání za výrobu skvělých nákladních automobilů značky DAF!

 

-o-o-o-o-o-

 

I tento den výměnného programu se odbýval ve znamení kontrastů. Technické vymoženosti moderní civilizace, kterým jsme se věnovali dopoledne, jsme se rozhodli vykompenzovat pobytem v hezkém koutu naší přírody. V tomto ohledu se ideálně hodí spojit zájezd do Mladé Boleslavi s návštěvou nepříliš vzdáleného skalního města v katastru obce Prachov, známého jako „Prachovské skály“, které jsou součástí chráněné krajinné oblasti nazývané „Český ráj“. Zdálky nás jako signál, že se blížíme k našemu cíli, zdravil ze svého kopce sobotecký zámek Humprecht:

 

 

Polní práce už také byly v proudu:

 

 

My jsme však pokračovali stále vpřed, …

 

 

… a to až k odbočce nedaleko od Jičína, který nám dával o své blízkosti vědět svou hlavní dominantou, Valdickou věží:

 

 

My jsme ovšem zamířili do skalního města!

 

 

Rozkvétající podběly mezi starým listím a nově rašící travou prozrazovaly, že jaro je nezadržitelně tady:

 

 

 

Naše výprava se zanořovala hlouběji do skal, kde nás čekaly krásné výhledy:

 

 

 

 

 

 

Samozřejmě to vyžadovalo nějaký ten pot a námahu. Ale Holanďané, kteří jsou ze svého domova zvyklí pouze na rovinu, to zvládali dobře. Jsou to duší sportovci a lenošení v krvi rozhodně nemají. K sympatickým rysům jejich povahy patří, tak jak to bývá i u jiných Západoevropanů, pozitivní přístup k problémům a obtížím. Nestěžují si a nebrblají po našem způsobu, místo toho se snaží věc s úsměvem řešit. V tom bychom si z nich určitě měli vzít příklad!

 

 

Ještě jsme si v „Prachovkách“ užili hodně hezkých výhledů a míst:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A po absolvování pětikilometrové trasy v této hezké lokalitě jsme samozřejmě zamířili zpět do Neratovic. Pole podél silnoce se stačila za tu dobu zase o něco více zazelenat:

 

 

A tady už jsme zpět v Neratovicích, kde nás uvítal déšť. Několik našich studentů se před ním snaží ukrýt ve vchodo do obchodu s elektronikou téměř naproti budově GFP:

 

 

A tím také náš pondělní program skončil.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

 

V úterý 23. 4. 2013 byla celý den na programu návštěva Prahy. Prvním důležitým místem naší návštěvy byl Pražský hrad. Na snímku k němu přicházíme ze směru od Prašného mostu …

 

 

… přecházíme most nad Jelením příkopem, …

 

 

 

… a zastavujeme se u čestné stráže:

 

 

Vcházíme na II. nádvoří, kterým procházíme …

 

 

… a děláme společné foto před vchodem do svatovítské katedrály:

 

 

 

Tady jsme už na III. nádvoří a sledujeme novou hradní stráž pochodující k vystřídání staré, což vždy vzbudí pozornost okolí:

 

 

Zastavujeme se na III. hradním nádvoří u sochy sv. Jiří …

 

 

 

… a procházíme zbývající částí hradního areálu až k vyhlídce na Prahu u Starých zámeckých schodů:

 

 

Chvíle odpočinku a potěšení z vyhlídky …

 

 

… a po ní vyrážíme zpět k Matyášově bráně, ale tentokrát po cestě zahradou Na Valech:

 

 

I odsud jsou vyhlídky na Prahu a pohledy na rozkvétající zahradu krásným zážitkem:

 

 

 

 

Holandská profesorka Bente Toepoel se tu téměř ztrácí v prostorách zahrady:

 

 

Pohled opačným směrem zase ukazuje velikost naší skupiny v poměru k velikosti hradních prostorů a budov:

 

 

A zde už jsme kousek od Matyášovy brány a hledíme směrem na Petřín, …

 

 

… Nerudovou ulicí scházíme k Malostranskému náměstí, kde místní podnikavci nabízejí projížďku po staré části Prahy ve stylových vozech:

 

 

My ovšem pokračujeme dále pěšky a ocitáme se na malostranském konci Karlova mostu, odkud vidíme probíhající rekonstrukci Pinkasova paláce, …

 

 

… a fotíme všechny další známé výhledy, které nám Karlův most poskytuje:

 

 

 

Při pohledu na tohoto prosebníka jsme v rozpacích a klademe si otázku, zda mu skutečně nezbývá nic jiného než prosit lidi o milosrdenství:

 

 

 

 

Dostáváme se do parku na Kampě, kde kromě jiných soch míjíme také sochu Harmonie:

 

 

Přes Vltavu hledíme na Karlovy lázně, …

 

 

... na Národní divadlo, …

 

 

… na Pražský hrad …

 

 

a na Malostranskou vodárenskou (Petržílkovskou) věž.

 

 

Dalším našim cílem v Praze byl Památník hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. Naše skupiná čeká u chrámu Cyrila a Metoděje na povolení ke vstupu do krypty a k prohlídce expozice:

 

 

 

Kromě dokumentárního filmu a obrazových a textových panelů máme možnost vstoupit do chrámové krypty, posledního útočiště našich parašutistů, kteří v roce 1942 úspěšně zlikvidovali říšského protektora Reinharda Heydricha.

Vedle sebe, jak se patří, jsou umístěny busty Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří samotný útok uskutečnili, …

 

 

… a v čele stojí busta velitele skupiny Adolfa Opálky:

 

 

Protože tito hrdinové náleželi k našemu „západnímu“ odboji, který byl u nás za komunistického režimu v nemilosti,

mělo s na místo jejich posledního boje zapomenout. Paměť však nelze konfiskovat, lež je sice zpočátku  rychlá, ale pravda ji nakonec předhoní. Hrdinství těchto odbojářů se dočkalo důstojného připomenutí až po desítkách let, a proto je expozice památníku poměrně nová.

 

-o-o-o-o-o-

 

Blížil se večer, kdy nás čekal poslední bod programu v Praze, představení Křižíkovy fontány. Před ním bylo třeba doplnit energii, v čemž nám byla tradičně nápomocná velmi dobrá restaurace Pizzeria La Ventola v Soukenické ulici:

 

 

 

Z „La Ventoly“ je to na Výstaviště, kde Křižíkova fontána má svá hudebně světelná představení, jen jen tři stanice a šest minut jízdy tramvají, a tak pro nás nebyl problém dostat se na místo včas. Představení začínalo v osm hodin večer. Teď bylo ještě světlo, ale začínalo se smrákat. Trochu jsme měli obavy, zda světelné efekty fontány za této viditelnosti vyniknou, ale nakonec zbytečně. Pořadatelé to mají všechno dobře odpozorované.

 

 

 

Zatím jsme všichni zaujali místa před jevištěm, …

 

 

… které vypadalo dost stroze:

 

 

Představení začalo skutečně ještě za denního světla:

 

 

Toho ale poměrně rychle ubývalo a jak se ukázalo, barevné reflektory fontány jsou dostatečně výkonné:

 

 

 

 

 

 

 

Už za pár minut vyšel měsíc …

 

 

 

... a šero přecházelo ve tmu. Fontána bylá čím dál působivější:

 

 

 

Představení končilo v úplné tmě, světelné i zvukové efekty byly krásné, a tak jsme byli všichni spokojeni:

 

 

 

Pochopitelně jsme vyrazili zpět do Neratovic, kde jsme byli ještě před desátou večer.

Nazítří nás čekal už poslední celý den programu!

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

A byla tu středa 24.4.2013, kterou jsme věnovali naší škole, našemu městu a jeho a blízkému okolí. Na koncepci a zorganizování tohoto bodu programu má zásluhu ředitel GFP Aleš Jinoch, který se jej také osobně zúčastnil.

Po dopoledních „hospitacích“ našich hostů ve výuce na GFP a obědě ve školní jídelně jsme vyrazili za poznáváním pozoruhodností v našem okolí. Prvním z nich byl zámek v nedalekých Lobkovicích, které dříve byly významnější obcí než Neratovice, ale které jsou nyní předměstím Neratovic. Cestou k zámku zaujaly Holanďany jim tak dobře známé ovce, které spatřili za plotem jednoho místního chovatele:

 

 

 

Lobkovický zámek má bohužel prozatím své nejlepší časy za sebou. Zvenčí nevypadá špatně, zatímco uvnitř to žádná sláva není. Snad se časem pro něj najde využití a přijdou tolik potřebné investice na jeho skutečné vzkříšení:

 

 

O lobkovickém zámku a jeho historii nám svižně anglicky referovala naše studentka Simona Vochyánová. Zcela vpravo na snímku je iniciátor akce ředitel GFP Aleš Jinoch:

 

 

Jaro dorazilo i do Neratovic, nevlídná a depresivní šeď začíná ustupovat mnohem veselejším barvám.

Láká to lidi ven!

 

 

Zpáteční cestou k autobusu, který s námi po chvíli pokračoval do Všetat, jsme míjeli také hrobku patrona našeho gymnázia

a velikána mezi našimi národními buditeli – Františka Palackého:

 

 

Zde na snímku už jsme ovšem ve Všetatech, …

 

 

… a to u památníku Jana Palacha:

 

 

 

Jan Palach, který v lednu 1969 položil svůj život na protest proti sovětské okupaci v srpnu 1968, není

v Nizozemsku neznámý. Návštěva Všetat na nás všechny silně zapůsobila.

 

 

Hrob Jana Palacha se nachází nyní tam, kde byl původně v roce 1969 – v Praze na Olšanských hřbitovech. V době „normalizace“, v roce 1973 byl však z politických důvodů zrušen

a Janovy ostatky spočívaly na všetatském hřbitově na tomto označeném místě:

 

 

Po návštěvě hřbitova jsme ještě holandské studenty k Palachovu rodnému domu, na němž je pamětní deska. Dům je prozatím prázdný a neudržovaný, …

 

 

… ale konečně v něm vznikne muzeum věnované Janu Panu Palachovi:

 

 

Ze Všetat jsme se přesunuli blíže k Neratovicím, a to do Libiše. Pamětihodností číslo jedna je tu beze sporu katolický gotický kostel sv. Jakuba Většího. První písemná  zmínka o něm pochází k roku 1357:

 

 

Kostel je velmi cenný pro své fresky na stěnách, které se váží k době Lucemburků. Dlouhá století byly skryty pod omítkou, takže se na ně zapomnělo. Restaurovány byly ve 40., 60. a 90 letech 20. století.

Obrovské povodně v roce 2002 jim naštěstí neublížily. Hladina rozvodněného Labe se zastavila těsně pod nimi.

 

 

U jednoho kostela v Libiši nezůstalo, neboť tato obec má ještě evangelický kostel sv. Trojice, který pochází z roku 1789. Je velmi významný. Vznikl krátce po vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. v roce 1781. Podle dobových omezení, aby katolické církvi neodcházeli věřící, tak jako jiné protestantské kostely v té době nesměl být větší než katolický kostel, nesměl být nazýván kostelem, nýbrž modlitebnou, nesměl mít věž ani zvony, musel vypadat jako běžná budova a nesměl mít ani vchod z hlavní ulice. Vystudovaní čeští protestantští faráři tehdy v českých zemích prakticky nebyli k dispozici, a tak není divu, že prvním libišským protestantským farářem byl Maďar János Végh. Přesto se nedá říci, že by v dané době vládla naprostá náboženská nesmiřitelnost, neboť pozemek pro stavbu tohoto kostela věnoval místní katolický kněz!

 

 

Cenné na kostelíku je to, že od doby svého vzniku zůstal prakticky beze změny včetně vnitřního vybavení, jehož součástí jsou funkční varhany a na vybavení nalezneme české a maďarské nápisy.

 

 

Společně jsme z úst faráře Miroslava Pfanna vyslechli něco o historii kostela a také několik varhanních skladeb v podání varhanice Lucie Šlechtové.

 

 

Přibližně v místech, kde sedí ředitel GFP Aleš Jinoch, sedával i Jan Palach, který docházel do místního sboru. Varhanní hudbě naslouchá také holandský profesor Bert Colly …

 

 

… a všichni studenti. Byla to taková krátká duchovní očista!

 

 

Po návratu z exkurze do Neratovic přišla na řadu poslední aktivita v rámci oficiálního programu, a to sportovní utkání v naší školní tělocvičné hale:

 

 

 

Na programu byly zápasy ve volejbale …

 

 

 

 

 

 

… a ve florbale.

 

 

 

 

Poskrovnu se vyskytli také diváci:

 

 

 

A těmito sportovními utkáními také náš celý oficiální program skončil. Všem účastníkům zbyl večer na závěrečné setkání a další den ráno, …

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

… ve čtvrtek 25.4.2013 před 9. hodinou byli naši hosté nachystáni k odjezdu domů! Obě vlajky, česká a unijní,

signalizovaly bezvětří:

 

 

Tak tedy naložit kufry, …

 

 

naposledy se spolu vyfotografovat, …

 

 

 

… posledních pár srdečností …

 

 

 

 

 

… nastupovat …

 

 

 

 

… a jede se domů!

 

 

Další případné kontakty účastníků už budou na soukromé bázi.

 

 

Je dobré si připomenout, že v roce 2013 uplynulo neuvěřitelných 20 let od konání první skupinové studentské výměny mezi GFP Neratovice a Marne College Bolsward. Za tu dobu jsme zvládli takových výměn zorganizovat celkem šestnáct, což vůbec není špatná bilance. Celkový počet účastníků na každé straně přesáhl čtyři sta, celkově za obě strany se tedy bude pohybovat kolem devíti set!

 

My, tedy obě strany, však stále nekončíme a chceme stále pokračovat, abychom jako Evropané s blízkými kulturními kořeny, kdysi od sebe mocenskou politikou odtržení, měli k sobě navzdory jiným rodným jazykům, které používáme, blíže. Partnerství a vzájemný respekt je to, co by naši rozmanitou Evropu mělo spojovat a posilovat. „Bratrství“, které nám bývalo a občas ještě bývá podsouváno od východu, bylo a je ve své podstatě panovačné a falešné. Takový typ vztahů, který nevychází z lidské svobodné vůle, do vyspělé Evropy nepatří. Pojďme si vyzkoušet, jak by to mezi námi v Evropě mohlo fungovat lépe!

 

Za obě naše školy vás zvou profesoři Bert Colly a Luboš Renka.

 

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-