FRÍSKO 7. 10. 2016 – 13. 10. 2016

(PO DVACÁTÉ!)

Není vyloučeno, že náš studentský výměnný poznávací program mezi GFP NERATOVICE a MARNE COLLEGE BOLSWARD by se počtem uskutečněných výměn už mohl ucházet o zápis do Guinessovy knihy rekordů, neboť tento počet se začal letos v nizozemském Bolswardu ve výše uvedené dny zaokrouhlovat na rovných 20. A protože se nezdá, že by v dubnu příštího roku, shodou okolností také ve dnech 7. až 13., něco mohlo zabránit konání druhé části této výměny u nás v Neratovicích, bude kulatý počet našich vzájemných výměn jistě dovršen. Počet našich účastníků se letos snížil na 15, což je zřejmě nejmenší počet, při kterém lze výměnu realizovat, ale přesto pevně doufáme, že zájem našich studentů o Holandsko nejenže potrvá, ale že se i zvýší a že naše další výměny budou následovat!

Ale nepředbíhejme a pojďme si raději v této reportáži projít, jak tato část výměny probíhala, nejen z důvodů dokumentačních, ale i pro inspiraci dalším zájemcům!

Protože se jednalo o úctyhodně jubilejní, dvacátou výměnu, účastnil se jí na speciální pozvání z nizozemské strany

jako čestný host osobně i přímo ředitel GFP NERATOVICE Aleš Jinoch:

Ve funkci druhého pedagogického dozoru tentokrát debutovala paní profesorka Sochorová:

Dopravu zajistila osvědčená firma Vladimír Petřík, náš autobus byl luxusní, právě máme polední pauzu v Německu pořádný kus cesty za Magdeburgem:

Zde jsou také naši řidiči …

… a zde naše občerstvovna:

Zde studentské osazenstvo autobusu …

… a zde naši řidiči v akci (v pozadí nohy a tělo autora této reportáže):

A zde už se celá naše výprava nachází ve sborovně naší nizozemské partnerské školy v péči našich hostitelů:

Naše přijetí v budově Marne College se příliš neprotahovalo, brzy jsme se všichni rozešli ke svým hostitelům. Druhý den bylo totiž potřeba si přivstat, protože nás a naše hostitele čekal celodenní cyklistický a velmi hezký výlet na známý západofríský ostrov Ameland!

-o-o-o-o-o-o-o-

Takhle nás vítalo počasí a moře v sobotu 8. 10. 2016, když jsme dorazili naším autobusem do přístavu Holwerd,

odkud jsme na ostrov Ameland pokračovali trajektem:

Tímhle trajektem jsme jeli, …

… takhle to vypadalo na něm …

… a tento typ „krajiny“ z něj bylo možné spatřit:

Po přistání na ostrově Ameland jsme to měli jen pár metrů k půjčovně kol:

A pak jen vzhůru do sedla …

… a hurá za místní přírodou!

Pobřežní scenérie na místní pláži byly vskutku působivé:

V dáli se objevila i duha:

„Naše“ místo na pláži ale nabízelo i prozaičtější výhledy, jako byl třeba tento pohled na vrtnou plošinu,

neboť v dané oblasti se nacházejí velká ložiska zemního plynu. Nizozemsko je díky němu energeticky dost soběstačné, ale

jeho těžba čas od času způsobuje na jeho území sice lehká, ale přesto citelná zemětřesení.

Ale byl to hlavně čas na bližší vzájemné seznámení a „prolamování ledu“, k čemuž nám posloužily

nenáročné společenské hry:

Po pauze na oběd jsme se rozdělili na menší skupiny a vydali se na bicyklech do vzdálenějších části ostrova Ameland. Naše část výpravy se vydala k místnímu majáku:

Nápis nad vchodem do majáku nám říká, že maják byl postaven za vlády nizozemského krále Willema III v roce 1880. Na dobu svého vzniku je to stavba úctyhodná a svému účelu stále dobře vyhovující.

Z vrcholu majáku máme výhled na velkou část ostrova Ameland:

Pozdě odpoledne nastal čas návratu na pevninu, a tak jsme spolu s ostatními výletníky odevzdali svá vypůjčená kola zpět

V půjčovně kol v místním přístavišti. Že nás celkem ale bylo požehnaně:

Na trajekt na pevninu jsme čekali ještě za světla:

Objevili jsme tu zajímavý nápis, který ovšem znamenal něco zcela jiného – pokladna jízdenek.

Trajekt konečně připlul a mohli jsme se nalodit. Po celém dnu výletování bylo posezení na kryté palubě milé:

Domů jsme dorazili za tmy, ale mrzet nás to příliš nemuselo, protože druhý den byla neděle, volný den s rodinami, takže jsme si mohli

V domovech našich hostitelů druhý den přispat!

-o-o-o-o-o-o-o-

Jak bylo řečeno, byla následující den 9. 10. 2016 neděle, takže jsme měli volný program. Odpolední volno jsme tedy využili individuálně, třeba také k prohlídce městečka Bolswardu.

Zaujal nás při ní tento kostel se zvláštním zastřešením:

Jak říká nápis, v roce 1980 tento bratrský kostel vyhořel.

Zbývající část jeho stavby byla zakonzervována

a v roce 2006 na ni bylo nainstalováno zajímavé a nápadité skleněné zastřešení:

Bolsward je úhledné a malebné městečko, které člověka rozhodně neomrzí

a hezky se v něm prochází:

Při procházce se nám naskytl pohled na vyhořelý kostel z jiné strany:

Ale i jiná místa stála za vidění. Pozoruhodné při nich také bylo „nízké“ holandské nebe:

Nedělní volný program skončil společným setkáním různých skupin účastníků v očekávání věcí příštích v dalších dnech.

-o-o-o-o-o-o-o-

V pondělí 10. 10. 2016 dopoledne, byla na programu návštěva výuky v naší partnerské škole, zatímco odpoledne

Bylo věnováno návštěvě výrobny místního bylinného likéru a poznávání místních pamětihodností.

Naši studenti se účastnili výuky v Marne College spolu se svými hostiteli podle rozvrhu:

Exkurzi v holandské škole ocenilo i vedení naší výpravy:

Vyučovací hodiny, které jsme navštívili, byly zaměřeny na nejrůznější předměty.

Zde jsme se například ocitli v hodině polytechnické výchovy:

Výrobek, který žáci vytvářeli, vyžadoval osvojení několika řemeslných technik,

a to v práci se dřevem, s elektrickými vodiči a spotřebiči.

Zde jsme v hodině výtvarné, výchovy, do jejíž výukové činnosti se aktivně zapojila

také například naše studentka Gábina Tůmová:

V učebně výtvarné výchovy nechyběla patřičná dekorace.

Holandští výtvarníci jsou světově proslulí:

Výsledky činnosti v hodině byly určitě pozoruhodné:

Zde se nacházíme v hodině matematiky, kterou vedl náš dobrý známý kolega Shanny van der Heide, který v roce 2000, kdy v Nizozemsku řádila nemoc hovězího dobytka a kdy místní farmáři z hygienických důvodů nemohli naše studenty ubytovat,

Šel příkladem a ubytoval ve svém domě celkem čtyři naše studenty! Dodnes před ním a jeho ochotou pomoci smekáme!

Naši studenti i vedení naší výpravy byli na hodině pochopitelně také přítomni:

A zde jsme krátce na hodině historie:

A ve zbývajícím čase věnovaném v programu návštěvě Marne College v době jejího plného fungování

jsme také na chvíli zabrousili do jejího druhého pavilónu, kde se vyučují odborné technické předměty.

Vybavení je zde zcela na úrovni doby:

Zde se z polytechnického pavilónu vracíme zpět do hlavní budovy naší partnerské školy …

… a zde se za ním ještě ohlížíme – je zcela moderní, přímo úchvatný:

Hlavní budova Marne College je o něco starší, ale také velmi pěkná:

Z ochozu v prvním patře hledíme do jejího vestibulu, jako ostatně už mnohokrát:

A následuje prohlídka Bolswardu:

Starší část má často nízké domky a úzké uličky:

Zde se blížíme k místnímu kostelu, který sloužil poutníkům:

Kanály jsou i tady samozřejmostí:

Vyslechneme si výklad o kostele pro příchozí poutníky:

Míříme k vyhořelému kostelu:

I zde si vyslechneme výklad v podání jedné ze studentek Marne College:

Vnitřek vyhořelého kostela skýtá zajímavý interiér:

S radnicí za zády docházíme k místnímu největšímu kostelu, chrámu sv. Martina (Martinikerk), původně katolickému, později protestantskému:

Martinikerk nás vyhlíží s hlavou nad stromy, …

… my opět posloucháme výklad k němu:

Dům s černým balkónkem je památný, neb v něm autor této reportáže bydlíval v začátcích našich výměn,

hostitelem mu býval holandský kolega Piet Mollema, který je dnes už v důchodu:

Od sv. Martina pokračujeme dále k radnici, …

… cestou přitom míjíme pamětní desku na místní židovskou obec:

Historická radnice je na dohled, …

… a krátce na to si i u ní vyslechneme výklad:

A nakonec zakotvíme v místním podniku Sonnema, kde se vyrábí místní známý bylinný likér

zvaný „Beerenburg“ :

Byliny je třeba řádně macerovat!

A návštěvou likérky v Bolswardu pondělní program skončil.

Následující den, 11. 10. 2016, jsme se mohli těšit na návštěvu Amsterdamu.

-o-o-o-o-o-o-o-

Po potížích se zaparkováním poblíž našeho cíle, muzea Rijksmuseum, jsme se ocitli v jeho dvoraně.

Čekala nás tu prohlídka velmi zajímavých výtvarných a uměleckých exponátů, jako je třeba

Rembrandtova „Noční hlídka“:

Naši studenti se po výkladu a prohlídce obrazu snaží ztvárnit „Noční hlídku“ po svém:

A máme tu ty slíbené další exponáty:

Naše průvodkyně nás seznamuje se základními fakty:

Nechybí ani vysoce hodnotný čínský porcelán:

Loučíme se s Rijksmuseem …

… a vyrážíme na další prohlídku Amsterdamu na pronajatých bicyklech.

V Amsterdamu je jich víc než jeho obyvatel:

Míjíme památník obětem 2. světové války na Damu …

… a také Dům Anny Frankové. Je tu fronta jako vždy:

Ulice Amsterdamu se svými grachty jsou pro nás něco mimořádného, co doma nemáme,

tak jako Holanďané třeba zase mají rádi naše kopce a lesy:

Typická holandská příroda, i když dost zkultivovaná, se dá spatřit i v amsterdamských parcích:

Po celodenní projížďce po městě, vrácení vypůjčených bicyklů, večeři a večerní procházce po amsterdamských ulicích se vracíme naším autobusem do Bolswardu, kam dorážíme kolem 22. hodiny. Další den, ve středu 12. 10. 2016, vstáváme později. Čeká nás prohlídka hlavního města provincie Frísko, stotisícového Leeuwardenu.

-o-o-o-o-o-o-o-

Nejen italská Pisa, ale i fríský Leeuwarden, rodiště domnělé špionky Maty Hari, má svou šikmou věž:

Něco se o ní dozvídáme, …

… fotíme se u ní …

(je to ale opravdu sklon!)

… a pokračujeme dále do města:

Velmi nás zaujal vývěsní štít na jednom z místních domů.

S naším prezidentem má tento nápis částečně společnou pouze grafickou podobu

a kromě toho toto slovo v holandštině znamená „námořník“.

V centru města je budova historické váhy, kde si každý trhovec, který chtěl ve městě prodat své zboží,

jej musel nejprve nechat zkontrolovat a zvážit. Šizení zákazníků se nepodporovalo!

Jsou tu i další pohledy na zajímavá místa:

A znovu letmá upomínka na naši hlavu státu:

A nyní jsme se vrátili k místní šikmé věži a stoupáme na ni:

Pohledy z jejího vrcholu na město a jeho okolí jsou samozřejmě zajímavé:

Když jsme se pokochali výhledy na Leeuwarden až do úplného vykochání, přišel na řadu poslední bod programu tohoto dne

a zároveň i celého pobytu – paintballový souboj dvou českých a dvou holandských družstev v místní paintballové herně.

Zde máme záběry z uvedeného dějiště, kde vládla ponurá noční atmosféra chátrajícího předměstí:

A zde máme zbraně a ostatní pomůcky pro účastníky:

Tak probíhala příprava …

… a takto bylo možné sledovat průběh a skóre.

Holandské skupiny všechna střetnutí vyhrály, ale podle rozmrzelých komentářů našich studentů si Holanďané nepočínali

vždy férově a po zasažení neodcházeli vždy z boje tak, jak stanovují pravidla. No, na jaře budeme mít příležitost jim to oplatit férověji, protože máme v plánu vzít je na laser game, kde se zásahy registrují elektronicky, padni komu padni.

-o-o-o-o-o-o-o-

Je čtvrtek 13. 10. 2016, osm hodin ráno a brzy se pojede se zpátky domů!

Naložit kufry, …

… rozloučit se …

… a ahoj, Bolswarde, v dubnu u nás!

Už tradičně, protože se to hodí nám i řidičům, jsme měli polední přestávku v německém Osnabrücku,

kde jsme se podívali na místní historickou radnici, jednoho z dějišť ukončení třicetileté války …

… a také jsme zašli do muzea místního slavného rodáka, spisovatele Ericha M. Remarqua (dům vpravo):

Připomněli jsme si fakta o Remarquově životě a díle:

Remarquovi se podařilo z Německa, kde se poměry během krize začaly silně zhoršovat, včas odejít, záhy emigroval do Švýcarska, a to už v roce 1931. Jistě mu to zachránilo život. Díky svému antimilitarismu se již krátce po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 dostal v Německu na index zakázaných autorů a byl by tam býval jistě pronásledován a zlikvidován.

Jeho sestra Elfriede Remark, provdaná Scholz (níže na snímku), která v Německu na rozdíl od něho zůstala, tolik štěstí neměla. I ona byla zaměřena antimilitaristicky. Když se během války podřekla před jednou svou zákaznicí, že válka je prohraná, byla udána gestapu, zatčena a nechvalně známým soudcem Rolandem Freislerem odsouzena k smrti za údajné „rozkládání branné moci“. Byla popravena

v prosinci 1943 v ženské věznici v Berlíně-Plötzensee…

Pohled na množství překladů Remarquových děl do mnoha různých jazyků dosvědčuje, že byl a je skutečně světově uznávaným autorem. Například do češtiny, slovenštiny či maďarštiny byla přeložena všechna jeho díla až na jedno. Primát si drží ruština, do níž byla přeložena všechna Remarquova díla:

A jako tradičně ještě pohled na místní románský dóm Petra a Pavla, …

… a nahlédnutí dovnitř s přáním bezpečného návratu domů:

Bezpečný návrat domů se nám bez problémů podařil, v Neratovicích jsme byli kolem desáté hodiny večer.

Vrátili jsme se domů s velmi pěknými zážitky a dojmy z právě uplynulého týdne, který jsme strávili na naší partnerské škole a v hostitelských rodinách.

Jako vždy chceme také touto cestou vyzvat další naše studenty, aby využili této příležitosti a vydali se s námi na podobnou cestu v příštím školním roce. Od roku 1993 jsme společně s našimi nizozemskými partnery dokázali uskutečnit již 20 společných výměn, což tento program řadí mezi nejdéle trvající mezinárodní školní výměny v Evropské unii, nejde-li rovnou o nejdelší ze všech. O jeho vzájemné prospěšnosti není třeba diskutovat. Ti, kdo se ho účastnili, si pochvalují na vlastní kůži prožité intenzivní poznávání cizí země a intenzivní procvičování angličtiny přímo v praxi s živými mluvčími.

Zájem holandské strany o výměnu s naší školou stále trvá, a tak toho pojďme využít! Je to intenzivní poznávání za velmi nízké náklady, rozhodně to stojí za to!

Za to vám ručí a k jedenadvacáté výměně vás zvou profesoři Aleš Jinoch a Barbora Sochorová …

… a profesoři Bert Colly a Luboš Renka, autor této reportáže.

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-