FRÍSKO UŽ PO ŠESTNÁCTÉ!

4.10. – 10.10. 2012

A je to zase tu! Už po šestnácté jdeme spolu s Holanďany do toho, protože toho stále nemáme dost a protože železo se musí kout, dokud je žhavé. A zdá se, že tohle železo ještě hned tak nevychladne. Tak tedy vzhůru na dálnici busem firmy Vladimír Petřík, Konětopy 72, Autotrans Czech Republic, vzhůru do nizozemského Bolswardu, kde na nás čekají Frísové a Holanďané, kteří nás chtějí hostit a poznávat, co jsme zač! Je 6 hodin ráno, 4. října 2012 a my vyrážíme. Cestu známe už téměř zpaměti. Veze nás opět pan Václav Sedlák:

 

 

Funkce druhého dozoru se ujal pan profesor Vacín, kterému angličtina, jazyk nutný pro dorozumívání v místě naší destinace, potíže nedělá, neb patří k mladší generaci profesorů!

 

 

Zážitky v autobuse nejsou příliš pestré:

 

 

Odpočinek a protažení jsou nutností:

 

 

 

 

 

 

Cesta, zprvu hladká, se komplikuje, před Osnabrückem je zácpa jak hrom. Máme zpoždění, kdoví, zda dojedeme do Bolswardu za světla! Ale krajina se už začíná nížit a "holandštět":

 

 

 

I nebe se začíná po holandsku snižovat:

 

 

A jsme v Nizozemsku! Už jen asi 2 hodiny!

 

 

A teď už jsme v Bolswardu, v budově školy Marne College, čeká nás uvítání, pohoštění a první seznamování. Profesor Bert Colly na všechno dění zkušeně dohlíží:

 

 

Kolega Vacín se s Bertem Collym nevidí poprvé:

 

 

Vítá nás i česká vlajka podepsaná účastníky jedné z dřívějších výměn:

 

 

Malé pohoštění jako vždy čeká na naše ruce a žaludky:

 

 

Mezi tím probíhá seznamování hostů a jejich hostitelů:

 

 

 

 

 

 

 

Ale je třeba odebrat se do hostitelských rodin, tak tedy ještě poslední instrukce před zítřejším programem:

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

A teď jsme zase o den dále, je sobota 5. 10. 2012 a my si prohlížíme hostitelskou školu a sledujeme, jak to v ní funguje. Naši studenti se účastní výuky a kromě komunikace v angličtině se snaží pochytit i něco z holandštiny:

 

 

 

 

 

 

 

Naši studenti se přemisťují z jedné učebny do druhé, mezi tím nám při náhodném setkání stačí i zapózovat:

 

 

V jedné ze sledovaných hodin právě názorně probíhá sexuální výchova. Záběr přes zamřížované sklo ze školní chodby je příznačný:

 

 

Anglický jazyk tu na Marne College vyučují také rodilí mluvčí:

 

 

 

Mimoděk zabrousíme i do vedlejšího pavilónu, kde se vyučují praktické obory. Zajímá nás vybavení pro jednotlivé obory:

 

 

 

 

 

V tomto pavilonu také mají skvěle zařízenou tělocvičnu, nářadí pro cvičení se spouští se stropu …

 

 

… ale chybička se vloudí i tu, se stropu se na podlahu momentálně spouští i něco jiného:

 

 

První celý den v Bolswardu dost propršel, takhle vypadala hlavní budova Marne College při pohledu z druhého pavilonu.

 

 

Obávali jsme se, že to bude náš nejmokřejší a nejchladnější pobyt v Bolswardu za celou historii našich výměn, ale naštěstí už další den se počasí zlepšilo. Ale nepředbíhejme příliš, 5. 10. nás čekal ještě odpolední program!

 

Konala se tradiční procházka Bolswardem zakončená v místním malém pivovaře „Us Heit“, tedy po frísku „Náš táta“. kde se kromě speciálních piv také vyrábí velmi dobrá whisky nazvaná „Frysk Hynder“, tedy „Fríský kůň“. Jako obvykle nás provádí majitel pivovaru pan Aart van der Linde.

 

 

Seznámili jsme se se surovinami, …

 

 

… se zařízením pivovaru, …

 

 

 

… s přidruženou výrobou whisky, …

 

 

 

 

… s historickým zařízením na uzavírání láhví …

 

 

… a částečně i s finálním produktem, pivem plzeňského typu:

 

 

Tím také první celý den programu v Bolswardu skončil a my se mohli těšit na den další, kdy nás čekal lodní výlet na západofríský ostrov Ameland a na cyklistický výlet po cyklostezkách, kterými je jeho území protkáno.

 

 -o-o-o-o-o-o-

 

Jak bylo naplánováno, tak se také stalo. V sobotu 6. října jsme autobusem vyrazili z Bolswardu do přístavu Holwerd, odkud nás trajekt přepravil na ostrov Ameland. Počasí bylo zpočátku nevlídné a okolí našeho plavidla tudíž nevábné:

 

 

Moře je tu mělké, a tak se musí plout místy, kde je dostatečný ponor. Cesta člunu je tudíž poměrně klikatá:

 

 

Naši a holandští studenti se na lodi věnovali odpočinku a konverzaci u čaje a kávy:

 

 

 

 

 

Úderem desáté hodiny se vyčasilo a od té chvíle už bylo pouze hezky, i když poměrně chladno. Nad trajektem, který nás vezl, je už jasnící se nebe:

 

 

Od trajektu spěcháme k půjčovně kol …

 

 

 

… a vyrážíme na cestu k Naturcentru, kde se dozvíme něco o formách mořského života v místních zeměpisných šířkách:

 

 

 

 

V Naturcentru jsme zhlédli film o mořské fauně a floře a také zajímavé exponáty, často živé:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Součástí Naturcentra je také vyhlídková věž, odkud se pochopitelně nabízely hezké výhledy do všech stran ostrova:

 

 

 

 

 

 

No, a po skončení návštěvy v místním Naturcentru opět přišly na řadu naše bicykly, na nichž jsme projeli celý ostrov Ameland. Turisté a rekreanti sem rádi jezdí, neboť je tu v létě hezké slunění, koupání a hodně malebných míst k vidění:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Byl hezký podzimní den. Čeští houbaři by si bývali přišli na své:

 

 

Slované už od pradávna mají rádi houby, zatímco germánské národy o ně příliš nestojí a příliš je neznají. Proto ani na Amelandu krásné bedly nikdo nesbírá, i když se nabízejí přímo vedle cesty:

 

 

 

Za to tu žili zdatní rybáři, kterým je věnováno následující sousoší:

 

 

A také pastevci, jejichž ovce jsou v Nizozemsku všudypřítomné:

 

 

Osady jsou tu jako všude v Nizozemsku po úpravné tak, jak germánský smysl pro řád a přirozený cit pro úhlednost a soulad s okolím velí:

 

 

 

Strávili jsme na Amelandu hezký den. Přiblížil se večer a nastal čas se vrátit na pevninu. Naše vypůjčené bicykly se vrátily zpět na své místo:

 

 

 

A zpátky na poslední trajekt, z něhož byly mnohem hezčí výhledy než ráno:

 

 

 

Také po zážitcích na ostrově mezi studenty panovala o poznání sdílnější nálada ...

 

 

 

... ale i trocha únavy:

 

 

 

Do Bolswardu jsme se vrátili až za tmy. Těšili jsme se na odpočinek. Další den totiž nás čekala neděle, což nám dávalo šanci dobře se vyspat a zažít něco zajímavého spolu s hostitelskými rodinami.

 

-o-o-o-o-o-o-

 

Neděle 7.10.2012 byla v režii hostitelských rodin. Autor této reportáže měl nejprve šanci prohlédnout si nový pěkný velký dům v Bolswardu, kam se jeho hostitel profesor Bert Colly přestěhoval z blízkého Sneeku. Navzdory krizi tu nové domy přesto přibývají jako houby po dešti, jak je z pozadí snímku částečně vidět. V Bolswardu v posledních třech letech přibyla prakticky nová čtvrť:

 

 

Později dopoledne měli autor a náš řidič pan Sedlák díky Bertovi Collymu a jeho přátelům možnost navštívit fotbalový stadion týmu SC Heerenveen, jediného fríského týmu, který hraje první nizozemskou ligu. Jeho nynějším trenérem je dřívější fenomenální nizozemský fotbalista Marco van Basten!

 

 

 

Průvodcem nám nebyl nikdo jiný nežli náš starý dobrý známý Harrie Bruins, řidič, který vozí holandské studenty do Neratovic a který je také zároveň činovníkem zmíněného heerenveenského  fotbalového klubu:

 

 

Stadion nese jméno legendárního fríského hráče Abe Lenstry, který hrál za tento klub v letech 1936 - 1955. Během své kariéry odmítl i lukrativní nabídku přestoupit do Interu Milán a zůstal věrný svým fanouškům. Proto i fríský nápis pod jeho sochou před stadionem a fotografií v síni tradic v jeho útrobách vystihuje ve zkratce jejich vztah k tomuto hráči: Ús Abe - Náš Abe!

 

 

 

 

Červené květy vodních lilií, symbol Fríska, tu nikde nechybí:

 

 

 

 

Ten den se sice žádný zápas na stadionu nehrál (předchozí den SC Heerenveen remizoval na hřišti Vitessee Arnhem 3:3), ale krátká tisková konference v tiskovém středisku stadionu se přece jen konala:

 

 

Mnoho a mnoho dalšího by bylo možné napsat o heerenveenském stadionu zasvěceném Abe Lenstrovi, o jeho vnitřních prostorách, klubech, restauracích, šatnách a kancelářích. Je to vlastně jakási továrna na fotbal. Ale věnujme se raději studentům a jejich nedělnímu večeru. Grilovalo se na zahradě jednoho z hostitelů!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak skončil další den našeho programu a mohli jsme se těšit na ten příští, pondělí 8. 10. 2012, kdy nás čekal celodenní výlet do Amsterdamu!

 

-o-o-o-o-o-o-o

 

Naší první amsterdamskou zastávkou byl tentokrát pivovar Heineken. Právě jsme dorazili před jeho historickou budovu:

 

 

 

 

 

Na rohožce před hlavním vchodem nás vítali i v naší mateřštině:

 

 

Expozice pro návštěvníky uvnitř budovy nás seznamovala mimo jiné se zakladatelem pivovaru a jeho úspěšnými pokračovateli i s tím, jak se vyvíjely náležitosti, které patří k uchovávání piva a jeho přepravě:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komerčně vstřícní a profesionálně vyškolení pracovníci expozice nás seznamovali se základními fakty týkajícími se výroby piva a jeho značky:

 

 

Pohled na rmutovací kotle, dnes už nepoužívané, byl působivý, jejich velikost a objem byly značné:

 

 

 

 

Celkově v porovnání s expozicí v našem Prazdroji nebo ve Velkých Popovicích byla expozice v Heinekenu poměrně chudá, což je pro jednu z největších světových značek dost chabé vysvědčení. Do skutečného provozu jsme prakticky nenahlédli. Pouze        jsme se něco málo dozvěděli o historii pivovaru a kam se jeho pivo vyváží. Mohli jsme ochutnat sladinu a pak i v malém množství finální produkt. Druhou polovinu prohlídkové trasy prakticky úplně zabrala ohlupující komerce a psychologická masáž zacílená na další potenciální spotřebitele. Pochopili jsme, že Heineken je značka sice komerčně velmi úspěšná, ale co do kvality zcela průměrná, těžko srovnatelná s pivy bavorskými nebo pochopitelně českými jako třeba Prazdroj, Primátor nebo Svijany. Pochopili jsme, proč dříve oblíbená česká značka Krušovice pod vlivem tohoto kolosu už co do pitelnosti není tím, čím bývala. Snižování výrobních nákladů jde na úkor kvality piva a co se tratí na kvalitě, dohání se průhledně podbízivým marketingem a rafinovanou reklamou. Posuďte sami - mohli jsme si naplnit vlastní láhve, vytvořit vlastní etikety, natočit si pivo sami a ještě si nakoupit pivní suvenýry! To že je poznávání historie, tradic a způsobu výroby? Milý Heinekene, i v Bolswardu v malém pivovárku Us Heit tohle zvládali lépe!

 

 

 

 

 

Značka Heineken průměrné kvality a zelená barva všude okolo se začínají zažírat do mysli a mozek začne podléhat. Ale kampak na Čechy! Ještě vědí, co je dobrého!

 

-o-o-o-

 

Ale dost již bylo holandského piva! Toho odpoledne v Amsterdamu byl na programu jiný, skutečný skvost, a sice návštěva galerie "Hermitage", kde se nacházejí originální obrazy světově proslulého malíře Vincenta van Gogha. Tradiční projížďka motorovým člunem po amsterdamských kanálech se letos nekonala, ale město jsme si prohlédli i bez ní. Cestu z pivovaru Heineken k Hermitagi jsme absolvovali pěšky a vstřebávali jsme amsterdamskou atmosféru ze souše"

 

 

 

 

Galerie se nachází na břehu místní řeky Amstel. Naši svěřenci se postupně shromažďovali před vchodem a krátili si dlouhou chvíli, jak se dalo:

 

 

 

 

Uvnitř galerie se z pochopitelných důvodů nesmí fotografovat, a tak přinášíme pouze snímek jejího průčelí, třeba pro ty, kteří by ji v budoucnu chtěli navštívit:

 

 

Návštěva galerie byla pochopitelně zajímavá. Dozvídali jsme se detaily o životě Vincenta van Gogha, o jeho uvažování i o jeho malířské technice. Rozhodně doporučujeme návštěvu této galerie! Po jejím skončení následovalo volno na procházky a na nákupy dárků. Po cestě se nám naskytl třeba pohled na sochu jiného slavného nizozemského malíře Rembrandta:

 

 

A zde, u fontány na náměstí Leidseplein se všichni scházíme, abychom zanedlouho vyrazili na večeři:

 

 

Poblíž tohoto náměstí je ulice s několika desítkami různých restaurací. Každý si vybírá tu, která se mu hodí, a během následujících asi 90 minut si plníme své vyprázdněné žaludky. Po večeři se znovu všichni scházíme, vyrážíme nočními ulicemi Amsterdamu k našemu autobusu a během dalších dvou hodin jsme zpět v Bolswardu. Před námi je ještě jeden celý den trávený u našich holandských hostitelů.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

A je tu úterý 9. 10. 2012, kdy z Bolswardu vyrážíme autobusem do obce Oudemirdum.

 

 

Jedeme tam navštívit místní informační centrum zvané Mar en Klif, kde se dozvíme něco o geologických a hydrologických podmínkách v této oblasti a také něco o její fauně a floře:

 

 

 

Zhlédneme dokumentární pořad a prohlížíme si exponáty. Vycpaniny zvířat a ptáků jsou provedeny velmi věrně a kvalitně:

 

 

 

 

 

 

 

Po prohlídce míříme zpět k autobusu, který nás odváží do nedalekého přístavního městečka Hindeloopen. Procházíme se po ochranných valech, ...

 

 

... zblízka obdivujeme jeho malebnost, ...

 

 

 

 

.. a navštěvujeme místní muzeum bruslení, sportu pro Nizozemce dost typického:

 

 

 

 

K vidění jsou nejen historické brusle na led, ale i historické brusle kolečkové ...

 

 

 

... a také pohled do dílny výrobce bruslí:

 

 

Po lehkém obědě v místní přístavní restauraci věnujeme ještě pohled místnímu přístavišti ...

 

 

... a pak již pokračujeme naším autobusem do blízké obce Makkum na místní pláž, kde nás čeká závěrečný bod programu - sport na místní pláži, volejbal a fotbal. Nejprve je třeba postavit družstva. Organizace se ujímá kolega Vacín:

 

 

 

 

 

 

A nakonec je po zápasech, autobus nás veze naposledy do Bolswardu a my se pohledem z jeho oken loučíme s frískou krajinou, která se nám na jeden týden stala dočasným domovem:

 

 

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

NO a je tu středeční ráno 10. 10. 2012, den a čas našeho odjezdu. To, co jsme zažili a viděli, bylo pěkné a zajímavé a bylo to v dostačující míře. Tradičně se spolu všichni loučíme před budovou Marne College:

 

 

Studenti k sobě přilnuli, a tak to má být. Loučení bylo poměrně dlouhé:

 

 

 

 

 

 

Rozloučit se s námi přišli i někteří rodiče holandských studentů:

 

 

Páni profesoři, stejně jako studenti, se loučí s pocitem že se nevidí naposledy:

 

 

 

Také jedna společná fotka na závěr!

 

 

A už konečně vyrážíme domů! Ale po cestě ještě nesmíme vynechat německé město Osnabrück. Časově to vychází tak, že řidič tu musí tak jako tak udělat přestávku a nám se právě hodí toto památné město navštívit. Zastavujeme s naším autobusem v centru na náměstí Grosse Domsfreiheit, tedy na velkém volném prostranství u dómu:

 

 

Míříme do centra na náměstí Markt, kam je to co by kamenem dohodil:

 

 

Naši pozornost poutá osnabrücká radnice, kde byl v roce 1648 dojednáván "vestfálský mít", tak nevýhodný pro české země:

 

 

Vlevo stranou od radnice je budova bývalé lékárny, nyní " Erich Maria Remarque-Friedenszentrum", "Remarquovo mírové centrum", které tu bylo otevřeno v roce 1996 na počest slavného a světoznámého spisovatele, který se v tomto městě narodil v roce 1898, ve spolupráci města a místní univerzity. Jedná se o dům nejvíce vpravo:

 

 

Expozice zahrnuje Remarquovo dílo, postoje a život. Zde je jeho dětská fotografie, na které je se svým tatínkem:

 

 

A zde už jako slavný spisovatel:

 

 

 

Tato nepříliš povedená fotografie zachycuje portrét jeho sestry Elfrídy, která zahynula během Hitlerova nacistického režimu             v Německu v koncentračním táboře:

 

 

Remarque před Hitlerem z Německa včas uprchl. 11 let po jeho pádu zveřejnil Remarque v tisku dlouhý článek s příznačným názvem "Be vigilant!" - "Buďte bdělí!" Na mušku si bere nejen Hitlera, ale i dalšího krvavého diktátora Stalina a všechny jim podobné:

 

 

A na závěr naší malé exkurze maximálně zvětšená fotografie titulní stránky knihy, která mu přinesla v roce 1929 světovou proslulost:

 

 

Loučíme se s příjemně podzimně slunným Osnabrückem pohledem na jeho románský dóm Petra a Pavla ...

 

 

... a na sochu dalšího místního slavného rodáka, právníka a státníka

 Justa Mösera.

 

 

 

Cesta do Neratovic tentokrát proběhla hladce, a tak jsme krátce po desáté večer v pořádku přistáli u budovy GFP. Bolswardská část výměny je za námi, nyní se budeme těšit na její druhou část, tu neratovickou. Máme Holanďanům co nabídnout! Bude to prima jízda!

 

-o-o-o-o-o-o-o-

 

Autor se loučí s těmi, které jeho reportáž zaujala a děkuje za pozornost, ale také zároveň zve k další účasti, protože naše výměny s Holanďany budou pokračovat dál:

 

 

Studenti, neseďte doma u počítačů, pojeďte se s námi přesvědčit, jak vypadá skutečné Nizozemsko a jak se tam žije! Pojeďte si s námi rozšířit svoje poznání a duševní obzory, pojeďte si vyzkoušet a zlepšit svou angličtinu, pojeďte získat důležité zkušenosti do života, pojeďte se s námi "otrkat", stojí to za to a Holanďané nám jsou v Bolswardu stále otevřeni!

Zvou vás profesoři Bert Colly, Radek Vacín a Luboš Renka.

 

-o-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-o-

-o-o-o-o-

-o-o-o-

-o-o-

-o-